Historie školy v Kyšperku

Home » spolky a veřejné instituce » Historie školy v Kyšperku
spolky a veřejné instituce Žádné komentáře

Pamětní spis o škole v Kyšperku zpracoval Dr. Josef Mikyska v roce 1894

O škole vůbec
Hlavní článek zákona ze dne 9.června 1873 o škole dí v § 21: škola má vychovávati a vyučovati. Účelem vychování mládeže a t.d. viz Přednášku a škola jest za třetí pomníkem národního uvědomění a pokroku a národ český byl vždy pokroku a umění milovný. Nejlepší důkaz toho v starých dobách podává zlatý věk za doby Rudolfa II., ten dosedl na trůn český roku 1576 a panoval až do roku 1611. Král tento měl velikou náklonnost k vědám a ušlechtilou krasochu a proto dal nejumější muže do Prahy povolati. Žádná zem na světě neměla tenkrát tak dobrých škol a tolik učených mužů jako naše vlast. Učitelstvo české bylo vzdělanější nežli v jiných zemích evropských a mezi měšťany byli všude mužové, kteří čítali nejlepší spisy řecké a latinské. Jazyk český byl jazykem státním a mluvilo se jím po všem království, jím spisovány všechny zemské listiny.
Jako měl národ český v pradávných dobách školu budečskou, tak za doby Karla IV. 1346, který školy i chrámy podporoval, kvetlo školství v Čechách tak, že spisovatel Aeneas Sylvius, pozdější papež napsal, že Čechové vynikají leskem učenosti a pokrokem nad ostatní národy.
Dnes máme v Čechách mimo obchodních a průmyslových a jiných škol:
a) škol měšť. českých i německých 168/125 = 293
b) škol obecných “ “ 2.718/2.093 = 4.811
C e l k e m 5.104

Počet tříd a) měšťanských 597/420 = 1.017
b) obecných 8.499/ 5.559 = 14.075

Celkový počet dětí na měšťankách 49.829
na obecných 934.451
C e l k e m 984.270

Škol obecných máme nyní daleko více než dvakrát tolik jako před 100 roky. Tehdá byly většinou jednotřídní školy, dnes však více i mnohotřídní. Důkazem toho jsou jejich krásné budovy, často i paláce.

Dějepisný nástin školy v Kyšperku

Nejstarší zdejší památku písemnou máme z roku 1568. Týká se rozdělení majetku panství a užitků jeho, které Jan Burjan Žampach na Potštejně jako nejstarší bratr mezi neplnoleté 3 bratry své rozdělil a z nich připadlo nezletilmu Čeňkovi, za něhož Jan správu vedl, toto zboží:
Tvrz Kyšperk
Dvůr kyšperský

Městečko Kyšperk a v něm: Martin Brázda, Dům panský který najatý má Pozbyl, Jiřík Kovář, Matěj Macháček, Jiřík Kulhavý rychtář, Jakub Bohdanecký, Jiřík Fousek, Ondřej Ukvapil, Jakub Farayna, Vítek Krajana, Tomáš Bednář ti na obci sedí

Pivovar, sladovna a spilka
Martin Hubálků jest tu za vodou při Kyšperku
Jakub Vysmek ten při vsi Vorlici sedí

Mimo tyto, vrchnosti ve městečku Kyšperku poplatné občany, uvádí druhá památka, kniha purkrechtní s názvem „Rychta Kyšperk“ jména následující, 23 majitelů domů a zahrad ke konci 16. a začátkem 17. století v městečku Kyšperku:
Matěj Kožešník 1596 dům od Václava Kováře za 100 kop
Kryštof Suchomel 1604 grunt od Matouše Albrechta za 150 kop
Jiřík Mečíř má grunt zaplacen
Jan Lokaj jinak Hubálek 1592 dům od Jeho Milosti Pána 60 kop
Dorota Bednářka 1605 dům po neboštíku Vavřínu Bednářovi za 60 kop
Jan Černoch pekař, 1590 dům od Adámka Buršova 60 kop
Jíra Škvára jinak pozbyl baby r.1588 dům od Jeho Milosti Jana mladšího z Valdštejna
50 kop
Michal Kratochvíle 1600 dům od Petra Paznohy 50 kop
Václav Kovář 1596 ujal dům od Matěje Kožešníka za touž sumu jak on jej měl
Jan Plhovský má grunt zaplacen
Martin Košťálek 1576 koupil statek neb dům od úřadu kyšperskýho jako
frajmarkem místo rathouzu, to jim bylo od Jeho Milosti Pána dáno a to za sumu 66 kop míš.
Václav Hnátek rychtář, má zaplaceno
Jiřík Srp 1604 grunt od Vavřince Bednáře
Jan Přibyl 1600 grunt od vdovy po Tomášovi Přibylovi
Ambrož Lantoš 1586 statek pozůstalý po neb. Janovi Deymkovi
Jiřík Cíp 1605 dům od Remigiusa Ebnera
Bortl, řezník 1598 statek od Jana Sklenáře
Jan Horák švec 1603, dům od Václava Vováka
Matěj Koláček, má zaplacený
Václav Hnátek, má zaplacený
Zahradníci:
Daniel švec, má zaplacený
Jíra Jirucha, má zaplacený
Jíra Holeček, má zaplacený
Martin Hubálek, 1606 zahradu za 14 kop míš.
Šimon Slávek, má zaplacený
Jakub Kubíček, má zaplacený

Třetí písemná místní památka z této doby jsou účty obecní počínající rokem 1610, z nich však z dob pro Čechy nejtěžší, za války 30-leté (1618-1648), schází doba asi 20 roků (1620 – 1640) a pak 1645-1648 = 3 roky a pak 1665-1674 = 9 roků a 1680-1686 = 6 roků.

Když vezmeme ještě na pomoc čtvrtou vzácnou památku, matriky farní od roku 1641 pocházející, můžeme si o škole a učitelích v Kyšperku učiniti obraz dosti jasný.

Školství toto bylo však zcela jinak zařízeno nežli za doby naší, protože školy obecné zpravidla nebyly odědleny od škol středních. Školní vzdělání nebylo tak udíleno všem stavům, nýbrž jen vyšším a zámožnějším a pouze školy při farních kostelích zakládané vyučovaly mládež čtení, psaní, počítání a náboženství. Správcem školy byl rektor, jemu podřízen byl kantor, který měl hlavně na starosti zpěv kostelní.
Školství toto v Čechách druhdy tak kvetoucí, kleslo v dobách pozdějších, jak řečeno po válce 30-leté, až k největšímu úpadku, tak že když nastoupila panování císařovna Marie Terezie (1740) byl stav národního školství v Čechách a žalostný. V celé zemi bylo tehdá sotva 1000 škol a návštěva jejich libovolná a nepatrná. Učitel býval zároveň kostelníkem nebo písařem a obyčejně neměl žádné způsobilosti učitelské.

Dle účtů obecních vyplácel se již roku 1616 plat učiteli ročních 2 kop míš. mimo příspěvek na dříví a sůl. U školy byla též zahrádka neb obec z ní měla příjem ročně 1 1/2 groše. Protože roku 1617 se v účtech praví, že má rektor zaplaceno za celá 3 léta, máme doklad o platu učiteli již z roku 1614. Můžeme však s velikou pravděpodobností souditi, že škola mohla státi mnohem dříve, protože školství, jak v úvodu řečeno, kvetlo v Čechách už za doby zlatého věku Rudolfa II a že se hned v prvém dokladu z roku 1616 už různé opravy na škole objevují, což v nově založené škole snad by se nebylo muselo státi.
Škola tato se nazývá ŠKOLA U MOSTU a jinde zase most u školy, tehdá však jinšího mostu v Kyšperku nebylo, nežli blíže nynějšího čp. 69 pana Jana Vaníčka, vedle něhož před stavbou dráhy roku 1873, nynější cestou k dolní hospodě čp. 151, se valily často rozkacené proudy potoka lukavského. Přes most ten vedla pozdější hlavní silnice ke Špitálskému lesu, k Masnici a do Moravy, jakož i vozová cesta přes příčnici k Žamberku. Zdali škola ta stála před mostem na půdě městské, neb za ním, nelze určiti. Doměnka, že to mohla býti chalupa darovaná obci od hraběte Jiřího Stubenberga roku 1627 „aby tam snázeji písaře městského jmíti mohli“ není správná, protože chalupu tu dle rychty kyšperské koupil úředník panský Remigius Ebner starší z Krichloštejnu pro vrchnost již roku 1615 (stála na kopci pod Kyšperkem nynější štepnice se stromořadím kaštanovým) a obec by zajisté chalupu tu, v níž školu míti měla, nebyla vrchnosti dříve prodala a později jí darem od ní přijala.
Ve škole této se vyučovalo až do roku 1691, kdy obec jí postoupila vrchnosti a kde se v ní uvádí nájemník žid Šimon (první žid v Kyšperku) za roční plat 4 gr. 4 den., později roku 1698 Jan Dostálek, a obec z ní poprvé vrchnosti platí úroku též 4 gr. 4 den. První dokázaný rektor čili učitel kyšperský slul MARTIN, který měl syna Ludvíka. Chodil totiž rektorův Ludvík do Nekoře za 6 denárů.
Druhý v řadě je JAN SLAVÍK, rektor, který měl ve městečku koupený dům: „Letha Páně 1622 v pondělí po sv. Havle koupil dům neb zahradu od Martina Hartmana se vším příslušenstvím, jak jí on sám v užívání měl, za sumu 50 kop míš., závdavek 12 kop. Placení úroků počnou od soudu příštího po 2 kopách až do zaplacení sumy. Přidává se stůl, police a žita na poli setého polovice. Martin přiznal, že závdavek 12 kop položen a on jej přijal. Dům ten měl pouze 3 léta, protože Matěj Kožešník létha páně 1625 v sobotu den památný všech svatých koupil dům neb zahradu od Jana Slavíka za sumu 50 kop míš. Dá se souditi, že rektor Slavík nejspíše se odstěhoval z Kyšperka když dům prodal, ale neznáme jeho nástupce, neb účty až do roku 1640 se nezachovaly.
Roku 1645 se zmínka činí o třetím rektorovi JANU JIŘÍM BERNKOPOVI, který měl manželku Annu, druhou Rozinu. Roku 1656 se praví „…při přijímání rektora na Kyšperk utraceno 13 gr.“. Byl tedy téhož roku nový, ale jménem neznámý rektor přijat a s ním učiněna nová smlouva na plat 6 kop míš. (1657). Totéž přijímání rektora se dělo 1658 (rektor z Rudoltic), roku 1659 a 1660. Další rektor byl roku 1664 TOBIAS HANUŠ, který odsud roku 1677 se dostal do Nekoře co kantor nekořský.
Daleko lepší časy pro Kyšperk i školu nastaly když roku 1661 Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic obdržel od soudu zemského doplnění let svých a v únoru téhož roku se uvázal v držení statku Kyšperka, Orlice a Uherska. Týž jsa milovník mládeže, rodičům přikazoval, ano i trestem je nutil, aby dítky do školy posílali. Z dítek jejich písaře i úředníky vrchnostenské činil, na jiná panství je odporučoval a i na své útraty řemeslům učiti dával.Tak se stalo, že za něho i později, jen zdejší rozenci k úřadům vrchnostenským povoláváni bývali. Jeho četné nadace hudební v kostele, penžité i naturální jsou známy.
Když kostel roku 1678 počal stavěti povolal sem za rektora z Poličky výborného muže BEDŘICHA HAMPLA a manželku jeho Alžbětu. Hampl učil dítky nejen čísti a psáti, ale i hudbě a když roku 1681 kostel dostavěli a vysvětili, ustanoven byl za varhaníka i ředitele hudby. Témuž byl i od obce zvýšen plat na 10 kop míš. Pamětihodno jest, že manželka jeho Alžběta ještě roku 1693 se jmenuje jako varhanice.
Vdovu po zemřelém Vitanovském (+1681), Johanku Majdalenu Hrzánovou z Harrasova, paní na Kyšperku, Orlici, Uhersku, Čepřovicích a Milenovicích si vzal dne 7. října 1682 Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat, který sice nebyl proti vyučování mládeže, ale dítky více k práci než do školy posílal. Když po jednoročním panování syna Františka Ferdinanda Karla koupil panství roku 1717 Ferdinand Markvart hrabě z Harrachu, staral se zase tento o vychování a umění dítek jako Vitanovský, vybízel rodiče k posílání dítek do školy a brával tyto do svých služeb.
Roku 1685 se v matrice poznamenává JAN RUDOLF ALBL kantor času toho.
Jak výše zmíněno, postoupila obec první školu svou 1691 vrchnosti a postavila ŠKOLU DŘEVĚNOU vedle radnice, na ní koupila místo od Augustina Ullricha. Ullrich tento měl od obce za toto místo jistou pretenci si počítal, a sám zase jí dluhoval 2 rejnský 30 kr. Dluh tento se připomíná v účtech od roku 1700 ale teprve 28. prosince 1711 se Ullrich s obcí řádně vyrovnal a jí kvitoval.
Nepatrný plat 2 kop míš. za nějž týdně jen několik hodin rektor vyučoval, nestačil arci na výživu jeho a proto byl nucen ostatní as buď opisováním v kancelářích nebo jinému zaměstnání se věnovati. Obec ustanovila učiteli sama plat bez přispění vrchnosti a proto jest jisté, že místo již tehdá, ba mnohem dříve, od vrchnosti neodvislé, totiž samostatné být musilo.
Druhá chvalitebná vlastnost předků našich jest ta, že o školu a její potřeby velmi pilně dbali, neboť ve všech zachovaných účtech obecních se každoročně jako červená nitka táhnou a uvádějí doklady oprav ve škole druhu různého: na př. okna, dveře, zámek, kachle, měděnec a jiné. I k učiteli se musela chovati dosti štědře, praví se v účtech (1620) rektorovi Martinovi z lásky dáno 15 gr. (1654) rektorovi věnováno vědro piva, když dceru vydával 1 kopa 45 gr.
Roku 1691 se jmenuje rektorem a varhaníkem BEDŘICH WIESNER a manželka jeho Kateřina, také varhanice, druhá Terezie. Tento učitel když v roce 1728 se majitelem panství stal hrabě Jan z Bredova, měl nejspíše málo radosti nad dítkami školními, protože pan hrabě neměl v lásce vzdělanost mládeže a učiteli nakazoval aby jen něco málo učil psáti a čísti, neboť nenáviděl sám toho, kdo vzdělanějším byl nežli on. Rodiče nesměli dítky své pro uvarování trestu ani posílati na vyšší studie a tak službu varhanickou od školy docela odloučil. Bedřich Wiesner zemřel ve vysokém věku 84 rok dne 6. 2. 1740.
Druhá dřevěná škola tato na místě zbořena (dle účtu) již roku 1726 a přeložena téhož roku do RADNICE postavené s věží a hodinami, tam co dosud stojí.
V následující krátké době 10 roků zde byli učitelé rychle za sebou dle farní pamětní knihy tito:
IGNÁC ZICH z Brandýsa, ludirector a basista odešel do Mittewaldu
JAN CHRISTOFOR ULRICH z Nových Hradů, organista
JOSEF ŠTĚTINA z Oustí, organista
JOSEF FLAŠKA z Dobrušky, vrchnostenský fagotista
JOSEF LEBEDA, ludirector a basista
Roku 1750 pak zaznamenán EUSTACH STŘEBSKÝ, který sobě koupil sousedské právo za 1 kopu 7 gr. 3 den. Týž se narodil, když byla postavena nová socha na náměstí a proto mu přezdíváno „statuus“ = sochový.
Z této doby a sice z roku 1754 máme zachovanou malou knížku, obsahující 39 odstavců s názvem „Právní řízení, aneb instrukce pro úřad konšelský obce městys Kyšperka“ a čteme v ní v l.4 a 5 tato pozoruhodná slova: „Obzvlášt má purkmistr pozorné oko míti aby sousedé jejich dítky pilně do školy posílali, aby ony v kázni a bázni boží ke všelikým ctnostem vedeny a cvičeny byly i majíce sousedé své dítky takové by do škol neposílaly a beze vší příčiny by takové doma v zahálce chovaly, takoví mají přísně trestáni býti“. § 5 „Purkmistr a konšelé mají tak na pozoru míti, aby začasté kantory k tomu napomínali, aby nejen mládež v čtení a psaní učili, ale také v muzice pilně instruovali, aby ony mezi sebou také pěkné památky a založení fundace a z ní vyplývajících užitkův oučastny byly a víc a víc k zastání takové fundace schopně se přičinily“.
Vychází z toho najevo, že již před 140 roky byla bezmála tak přísná nařízení ohledně návštěvy školní jako za doby naší. Po Eustachovi Střebským vyučoval zde JOSEF KITTNER z Českch Petrovic, který byl prefektem kuchyně na zámku a organistou.
Učitel Kittner byl většinou churav a proto mu vzat pomocník, nejspíše to byl FRANTIŠEK PEHL z Rychnova/Kn. jenž pak ředitelství hudby vedl a přebývati musil ve třídě školní s polovicí rodiny Kittnarovy. Za jeho učitelství a sice 22. října 1779 vypukl po první hodině půlnoční oheň v radnici, v něm všechno shořelo i kamna a oheň strávil sousední dům farní a čp. 24 až 49 tehdejšího číslování, t.j. 26 stavení včetně školy. Škoda dle likvidace za 16.200 zl. V době stavby nové radnice přenesena škola do kovárny u Josefa Příborského čp. 77 za nájem 10 zl.
V NAJATÉM DOMĚ čp. 77 počal vyučovati také jeden z nejzasloužilejších učitelů v Kyšperku HYNEK UNGRÁD z Kačerova u Rokytnice v roce 1783, který obdržel dekret od hraběnky Sylviny z Bredova a také službu varhanickou po stářím sešlém Kittnarovi teprve 1809. Za manželku si vzal dceru zahradníka souseda Poláka – Barboru.
Když radní dům po vyhoření zmíněném 1779 se téhož roku opět postavil, ale bez věže a bez hodin, protože po tak zhoubném požáru se obec na hodiny zmoci nemohla, hledělo se město zbaviti i nájmu pro školu a přeložilo tuto roku 1802 opět do RADNICE, kde školnice se nacházela ve větším pokoji v I. poschodí do náměstí a za byt malý dán pokojíček vedle fary, kde učitel Ungrád se svou četnou rodinou bydleti musil. Ungrádovi nemohl stačit plat školní ani se službou varhanickou a proto ustanovila jej obec i písařem městským a protože lidé sami sobotáles mu nedávali, opisoval večer hudebniny, knihy a jiné, aby se snáze uživiti mohl.
Škola potrvala v radnici až do druhého velkého požáru dne 3. května 1824, kdy potom vyučováno V DOMĚ ČP. 148, nyní domku pana Františka Čammra, zámečníka, a to až do roku 1827, kdy od paní hraběnky Marie Anny Marcolini postaven po požáru nový ŠPITÁL a při něm v jednom stavení a pod jedním krytem škola. Škola tato dosavadní měla v přízemí 2 pokoje (nyní třída) a kuchyň pro učitele a hned u vchodu malý pokojík pro podučitele. V prvním poschodí velká školnice pro prvou i druhou třídu. Hynek Ungrád i se svým synem Karlem se přestěhovali roku 1827 do školy ve špitále. Syn Karel ustanoven za prvního podučitele a byl výborným hudebníkem na všechny nástroje i výtečným varhaníkem. Zemřel však již roku 1843.
Za doby Ungrádovy dne 13. června 1786, tedy o 2 léta dříve, podalo 67 usedlých sousedů kyšperských magistrátu kyšperskmu žádost, aby týž vymohl od velkostatku Pustiny, na základě odúmrti dané Janem Burjanem z Valdštejna dříve z Potštejna a Žampachu, na den sv. Václava roku 1569. V listině té se praví doslovně: „též jsou (rozumí se rychtáři, konšelé a městská obec z městečka Kyšperka) na mě žádost složili strany Pustin, které též poddaní moji někteří v držení jsou a které jsou koupili a t.d.“ Z těchto 63 občanů učinilo 23 místo jmen svých pouze křížky z čehož se souditi dá, že před 100 roky třetina sousedů zdejších neuměla ještě psát, což na tehdejší čas byl počet dosti skromný protože návštěva školní byla přece jenom ponechána náhodě, zdali rodiče dítě do školy posílali čili ne. Dnes arci nenajdeme jedinho občana v celém městě, který by se podepsati neuměl.
Soud o Pustiny se vlekl po 8 roků a rozsudek ze dne 11. září 1794 česky i německy zněl, že mají býti bliší a dokonalejší důkazné paměti podány, poněvadž takové při lokální komisi (1. září 1789) vyhledány býti nemohly.
Fiskální úřad v Praze

Za Ungráda byly tak přiškoleny ke Kyšperku roku 1788 (viz školní pamětní kniha) Dolní Kunčice, Pustiny a Jankovice. Ungrád působil nejdéle v Kyšperku ze všech učitelů, 58 roků, učil i pravnuky těch sousedů, kteří k němu nejprve do školy chodili, což zajisté pamětihodno, je tak dlouho na jediném místě zůstal a tolik bídy a nouze, jako skoro všichni učitelé tehdejší, přestáti musil a přece si nestěžoval. Zemřel raněn mrtvicí při hlavní mši sv. jen po nemoci málo dní trvající v požehnaném věku 81 roků, dne 9. září 1846. Jeho žáci, dosud žijící, čestnou upomínku naň zachovávají.
Místo po něm obdržel tři léta zde za Ungráda působící pomocník JAN PLHA roku 1846, rozený z Těchonína (opět původem Němec). Dříve zastával učitele hudby u hraběte Gustava Podstatského z Lichtensteinu v Krásovicích n aMoravě a též jako Ungrád byl výborným hudebníkem i varhaníkem jakož i hudebním skladatelem, avšak z přečetných skladeb svých dosud žádnou tiskem nevydal. Za něho rozšířena škola zdejší o 2 třídy na 3 třídní tím způsobem, že od vrchnosti odkoupeny 2 pokoje mezi bytem
fundatisty a třídou druhou za výměnu zahrádky před pivovarem a pálenkou, která obci patřila. Výměna tato se stala již roku 1859 a z 2 pokojů upravena třída třetí i byt podučitele roku 1860.
Za doby jeho působení založena knihovna školní, k ní popud dal sám pan Plha, sbírkou o slavnosti Ceciliánské a v tu dobu sbírkou od pana Klíče ve městě učiněnou pořízeny i některé poučné předměty do kabinetu jako zeměkoule, obrazy zvířat, písmena a kuličky k počítání. Jan Plha odešel neženat po 36 létech zde působení co řídící učitel na zasloužený odpočinek roku 1882, žije zde dosud ve vysokém věku 81 roků a dle neklamných zpráv hodlá si postaviti pomník trvalý dobročinnými odkazy.
Roku 1879 došlo k rozšíření o čtvrtou třídu tím, že řídící Plha byt svůj v přízemí obci školní za náhradu bytného přenechal a sám se do stavení svého čp. 29 přestěhoval a o první poschodí zvýšil.
Nynější učitelstvo:
JOSEF KADLEČEK, řídící učitel od 1/5 1869, rodem z Černyše
OLDŘICH ŠMORANC, učitel od 1/1 1884 rodem z Vamberka
ANTONN KRČMAŘÍK, učitel od 1/1 1884 rodem z Bohdanče
FRANTIŠEK DOSTÁL, učitel od 16/9 1886 rodem z Litomyšle
SL.ELIŠKA ZVĚŘINOVÁ, učitelka od 6/11 1878 rodem z Karlína
SL.MARIE ŠTĚPÁNKOVÁ, industrální učitelka od 1/3 1877 z Jablonného/O
PAVEL NOVOTNÝ, industrální učitel od 16/9 1893 rodem z Kyšperka

Letošní počet dětí ve věku školou povinném obnáší 386

Jednání o postavení nynější budovy školní

Slyšeli jsme v předešlém díle tohoto spisu, jaké svízele městu připravilo zřízení 4. třídy v čp.42, obtíže však dosáhly míry vrchovaté, když 8. ledna 1885 ve schůzi městské školní rady byl ten přípis slovutné okr. škol. rady ze dne 22. listopadu 1884 č.500, že Kyšperku byla povolena třída pátá. Od této doby nastoupili jsme strastiplnou, ba trním posetou cestu starosti o místnost pro tuto novou třídu, která ve škole samé nižádným způsobem více umístiti se nedala. Konečný výsledek těchto namáhavých trampot prací korunován bude dostavením nádherného paláce budovy školní, která do konce roku školního 1895 hotová býti má.
Nežli však tohoto obětavého úkolu, postavení nové samostatné školy na tomto místě v rohu v aleji, jsme se dopracovali, děly se velmi četné úvahy a návrhy v místní školní radě i zastupitelstvu obecním, z nichž alespoň hlavní děje tuto na paměť stůjte.

Rok 1885
Hned v nahoře zmíněné schůzi míst. škol. rady usneseno, 2 dolní pokojíky ve škole ve špitálu čp. 42 (byt školníka a podučitele) i s chodbou pro 5. třídu upraviti a kdyby nebylo možná, novou místnost pro 5. třídu zatím najmouti. Pan stavitel Alois Petřík zhotovil dotyčný nákres s rozšířením školy o jednu místnost, ale do zahrady, nad níž se měly nacházeti v I. poschodí kabinety a záchody. Přibližný náklad byl určen na 4.500 zl. Pátá třída přenesena zatím do IV. poschodí v radnici k severní straně a obecní i záložní kampelička se přestěhovala na stranu jižní k náměstí, kde pan sekretář František Novotný z bytu svého největší pokoj pronajal. Otevřena roku 1886.

Rok 1886
Dne 24. září se vyskytl na schůzi míst. škol. rady nový návrh, aby se dosavadní celá budova čp. 42 od vrchnosti koupila pro školu a vystavěl se špitál nový. Jednání pro přílišnou obtížnost nevedlo k cíli.

Rok 1887
Proto se konala 22. října 1887 na vyzvání místní školní rady I. komise okr. šk.rady u přítomnosti všech zastánných, kde byt fundatisty z I. poschodí čp. 42 měl být přeložen do přízemí tak, aby celé přízemí patřilo vrchnosti a celé I. poschodí škole. Pan František Krčmář však tento návrh nepřijal, ale dovolil postavení II. Patra s užíváním společného vchodu pro školu i fundatistu, což od m. šk. rady. v zásadě přijato.

Rok 1891
Velmi obsáhlý zápisník této komise po více písemných i osobních upomínkách v Praze u vysokého c.k. místodržitelství i slavné c.k. finanční prokuratury, se m. šk. rada. žádné odpovědi po více roků dočkati nemohla, vzmužila se ve schůzi své dne 24. ledna 1891 a usnesla se 6 ze 7 přítomných hlasů od přístavby II. patra na školní i špitální budově upustiti a vystavěti novou i pro budoucnost, všem požadavkům vyhovující školní budovu. Přítomni byli pánové: J. Novotný starosta, A. Schmidt zástupce velkostatku, Josef Kadleček řídící učitel, V. Tejkl farář, Dr. J. Mikyska lékař, Josef Leder, Alois Liebich a Josef Hubálek z Pustin.
Zároveň se dal zhotoviti nákres i rozpočet na přestavbu dosavadní školy a rozšíření její domem čp. 27 (paní A. Večeřové) a čp. 28 (pana A. Barvínka), čemuž by nynější vozová cesta z našeho města buď mezi špitál a školu aneb mezi školu a dům čp. 26 (Ad. Kleiner) se byla přeložila.
K nákresu a rozpočtu této školy však ani nedošlo, protože po řádné rozvaze se uznala nepraktičnost a veliké obtíže této stavby a hned na schůzi rady dne 15. února ustanoveno toto pořadí míst pro stavbu nové školy:
1. čp.15 (Poláček), 16 (Vyhnálková), 250 (Lehký) v rozměru 255 čtverečních o
2. čp.75 (Prušek), 153 (vdova Faltusová) v rozměru 580 čtver.o
3. čp.17 (vdova Müllerová) v rozměru 327 čtver.o
a žádáno o druhou komisi zeměpanskou k ohledání těchto stavenišť.

Teprve nyní došel nález vys. c.k. místodr. ze dne 30. dubna 1891 č. 6450, kterým se v zásadě přístavba II. patra na špitál, se závazky pro školní obec velmi těžkými povolila, ale nejhlavnější nárok spoluužívání hlavního vchodu a hlavní chodby špitálníkům příslušící odmítl.
Při II.komisi na ohledání staveniště dne 18. června 1891 přibráno dále za místo pro školu:
4. čp. 240 náležící dědicům Novotným s parc. 24/1, 24/2 a 25
5. čp. 216 (Ant. Hildebrandt) s parc. 5, 6/1, 6/2

Nález této komise o staveništi zněl:
ad 1/ Půda na místě tom nechá se s mírným sklonem k severovýchodu, budova školní stála by zcela volně, měla by dostatek světla i vzduchu, nalézala by se blíže středu města, na místě ze všech stran přístupném a dala by se, majíc frontu do dvou ulic architektonicky bez přílišného nákladu zdobiti a mohla by ku okrase a vzhledu ulic nemálo přispěti, jsouc z nejvhodnějších stran viditelna. Jedinou závadou jest blízkost hřbitova a proto by se musil tento dříve přeložiti a pak dobrá pitná voda se při projektovaném novém vodovodu sem dovésti.
Místo toto po zřízení nového hřbitova i vodovodu, by se ze všech dole popsaných nejlépe odporučovalo. Ostatní místa stavební naprosto zamítnuta.
Postavení nového hřbitova s nákladem mnoha tisíc zlatých bylo příčinou, že ve dvou schůzích m. š. rada dne 26. listopadu a 6. prosince, kdy paní hraběnka celou zahradu u špitálu pro školu za 600 zl. povolila, usneseno (po druhé) postaviti II. patro na špitál.

Rok 1892
Na to došel přípis pana hrabéte Karla ze Stubenbergů, že paní hraběnka zahradu dá, až by nynější fundatista odešel. Protože tak dlouho čekati se nemohlo, nepřijala se tato nabídka a ve schzi m. š. rady dne 8. května 1892 jednáno o novém místě opět vedle školy čp. 25 (Jos. Faltus), 26 (Ad. Kleiner), 28 (Ant. Barvínek), 249 (Frant. Jůva), 238 (Josef Svoboda), dohromady za 16.200 zl. s výměrou 1.308 čtver.o.
I přihodilo se, že fundatista vrchnostenský pan František Krčmařík odešel za faráře do Jamného a že pan hrabě Karel ze Stubenbergu po odchodu jeho mohl poslati dne 1. června druhý přípis toho obsahu, že celou zahradu špitální prodá obci školní za 1000 zl. což jistiné její úroky kařdoroční by tvořily odškodněnou budoucím fundatistům. Protože tato nabídka se zdála přece jen vhodnou, přijato 30. června (po třetí) zbudování II. patra na špitál a dáno panu staviteli Al. Petříkovi zhotoviti plány a rozpočet na tuto stavbu, k níž žádost zákonitá odůvodněná zdejší tělocviná jednota „Sokol“ dne 16. listopadu přidala k postavení tělocvičny v této budově.

Rok 1893
Nákres i rozpočet spolu s tělocvičnou samostatnou v zahradě postavenou předložen radě dne 12. ledna 1893 a obnášel 26.200 zl. mimo zahradu 1000 zl. Vzhledem k tomuto, poměrně vysokému nákladu, usneseno ve schůzi této, po velmi houževnatém hájení spisovatelem tohoto listu, zatím přístavbu odročiti a nová místa stavební hledati. I podal též spisovatel dne 20. ledna 1893 pamětní spis m. š. radě, aby Kyšperk si postavil samostatnou budovu školní. Na základě tomto přístavba II. patra na dům čp. 42 po
dlouhém rokování, dne 27. ledna a potom 10. února, padla a přijalo se nové terno stavebních míst:
1. čp. 166 (Al.Petřík), 181 (Tomek) a 167 Krčmařík) za 11.800 zl.
2. čp. 17 (Müller), 165 a 211 (Kroul) za 7.000 zl.
3. čp. 74 (vdova M.Hostinská) a 75 (spáleniště p.Pruška) za 17.000 zl.

Brzy poté však nabídli majitelové domů sami pro stanoviště školy:
1. čp. 25, 26, 27, 238, 249 za 14.800 zl.
2. čp. 17, 165 a 211 laciněji za 6.200 zl.

Dne 11. Března 1893 zvolena šestilenná komise k ohledání všech dotyčných míst stavebních, která již 20. března předložila spis vypracovaný pouze jejími třemi členy Dr. Mikyskou, Al. Schmidtem a Jos. Kadlečkem, v němž doporučovala znalecky za
1. místo čp. 25, 26 a t.d.
2. místo čp. 74 a 75
3. místo čp. 17, 163 a 211
(čp.166 a t.d. nynější majitel pan J. Kroul již prodati nechtěl)

Nález této komise, jakož i sebraná petice 106 občanů zdejších, aby se od přístavby na špitál
přece neupouštělo, předloženy ob. zást. dne 22. března, kteréž po 6 hodinovém jednání nejprve zamítlo navrhované provisorium školy v čp. 74 a přijalo při rovnosti hlasů ke třem projektovaným staveništím zase špitál (po čtvrté), tedy kvaterno. Na to pro utišení mysli nastala delší přestávka a teprve dne 12. června m. š. rada. vybrala z kvaterna pouze jedno místo pro školu, čp. 74 a 75.
Při III. okresní komisi dne 29. června se sice místo čp. 74 a 75 schválilo, avšak s tou podmínkou, kdyby obec naprosto žádné jiné dostati nemohla, ale zároveň z technických důvodů tak ztíženo a zhaněno, že zastup. obecní stavbu školy na tomto místě dne 1. července odmítlo.

I octli jsme se zase tam, kde jsme se nacházeli před 8 roky při našem hledání staveniště pro školu. Aby tento gordický uzel byl konečně rozetnut, navrženo, vzhledem k tomu že komise se při svém odjezdu o místě starém v aleji nevyslovila záporně, dne 12. července v m. š. radě jako poslední:
1. čp. 15, 16, 250 za 5.500 zl.
2. čp. 181 (Tomek), 67 (Krčmařík), 227 (Fogl Jul.) za 7.100 zl.
3. čp. 165 (Kroul), 17 (Müller] za 5.700 zl.
Nejlepší staré staveniště vedle špitálu se přijmouti více nemohlo, protože majitel čp. 26 Ad. Kleiner uprostřed něho sedící, prohlásil neprodati stavení své. Ve schůzi té se pomýšlelo i na čp. 70 (Dostálek) s velikou náhradou za 8.000 zl. a čp. 150, 149 a 148 (Kubíček, Čammr, Zajíček) za 12.000 zl.
Brzo následující a poslední IV. komise 10. srpna přijala místo v aleji, ale načrtla rozdělení pravoúhlého za základ budoucího rozdělení školy proto, že vada nakažení vody pitné prosakováním nakažlivých látek ze hřbitova zařízením nového vodovodu z Korejtek roku 1892, odpadla. Obtíže pořízením tímto však ještě nedostoupily vrcholu.

Rok 1894
Místní školní rada i občané uznávali dobře, že stavbou školy návrhu pravoúhelného by ulice Svatojánská se zohyzdila, ale přitom projekt školy šikmé neměl naději na přijetí u okres. škol. rady, učinil po veřejně projevovaném mínění starosta pan Jan Novotný 2. března v m. š. radě návrh na přikoupení čtvrtého blízkého domku čp. 177 (Al. Dušík) ke staveništi, čímž místo nynější místo si získalo a hlavní průčelí školy do Lukavické ulice se obrátilo. Velmi tvrdý oříšek čp. 177 nebylo však možno tak brzo rozlousknouti neboť pan Al. Dušík prodával sice obci domek i se zahradou, ale pouze za výměnu takovou, kdy mu postaví nový domek s tolika místnostmi, jak má dosud, buď na místě čp. 17 (Müller, žádal nyní 4.000 zl.), neb čp. 163 (Kroul, žádal 5.000 zl.), přidávaje ke koupi čp. 17 – 300 zl. Potom domek čp. 17 alespoň jednou tolik byl předražen, nežli ceny skutečné měl, docílena s panem Al. Dušíkem shoda ta, že mu obec postaví na spáleništi čp. 75 za 4.000 zl. (rozpočet obnášel i s krámem řeznickým 2.000 zl. a místo stavební), kdy pan Dušík zámečnickou práci sám provede a dům se postaví, dobře vyschne, může se teprve čp. 177 zbořiti, což se stalo 9. července 1894.
Návrh shora takto přijatý m. š. radou. i obec. zastupitelstvem jednohlasně, k této jednohlasnosti musíme však zvolati: „Ach škoda, přeškoda, že čp. 17 nebylo možno obstojně koupiti a totéž pro Dušíka stavěti pošinutím totiž budovy školní až nahlubokou cestu, by pravá strana aleje nebyla zastrčena bývala“.
Rozpočet pana Al. Petříka na školu s 6 třídami, 1 reservní, 2 kabinety, 1 sborovna, bytem pro řídícího a 2 pokojích, kuchyní a předsíní, 1 tělocvičnou, zbrojírnou pro hasičské nářadí, 2 sklepy a prádelnou, celkem s 20 místnostmi, mimo široký vestibul, schodiště a záchody činil 29.610 zl. 93 kr. a stavební místo (5.100 + 2.000 + 4.000) … 11.100 zl.
Když došlo schválení plánů, zadána po vyhlášeném konkursu v Národních listech a Hlasu národa, v m. š. radě 25. června stavba za 500 zl. panu Petříkovi a dne 7. července obv. zast. povolilo jednohlasně náklad na celou stavbu 40.000 zl. výpůjčkou od městské spořitelny na 4 1/4 % s event. 1/2 % úmoru na 50 roků, které se hraditi bude přirážkami, výnosem a přínosem z kořalečního krejcaru ročních 1000 zl. a event. dary ze spořitelny i sebvencí zemskou.
Příjemný pocit blaha a spokojenosti se zmocnil zajisté každého zástupce obecního, že tak šťastně dokončeno jednání o nové škole, která v každém ohledu vyhoví nejen přítomnosti ale zvlášt budoucnosti, protože toho žádá prospěch všeobecně a prospěch ten, vzešlý ze vzorně zařízené školy, nedá se ovšem jako šafrán odvážiti na vážkách ani odpočítati na halíře, on jest neocenitelný a prospěch ten jest nejen hmotný, ale i mravní. Jest pravda známá, že národ náš v boji se sousedními národy nezvítězí mečem a že může se udržeti jenom duchem. A toho ducha pěstiti má škola. My pak křížovou cestou 9 let jsme proto za školou kráčeti museli, že při velikých požadavcích za jednotlivá staveniště vždy i spořivost ze vůdce jsme před očima měli, ačkoliv pro školu nám žádná oběť nebyla dosti velkou.
Jak zpředu řečeno, byl a jest národ český pokroku a osvěty milovný a my jsme dědicové této osvěty, kterou v čechách hlásali již Karel IV., Arnošt z Pardubic a mnoho jiných. A proto i zastupitelstvo, řídíce se zásadou: Za rozkvět Kyšperka, za prospěch nejen dětí svých tělesný i duševní ale i za prospěch města i ozdobu jeho tak velkou oběť nové škole jsme přinesli.
V den ukončení roku školního 31. července konána slavnost položení základního kamene ke škole.
K doplnění zbývá uvésti, že dne 5. září 1895, škola tato, hned po otevření svém se stane šestitřídní, jakož i že na žádost m. š. rady od 21. července 1885 se od 1. ledna 1887 v naší škole vyučuje nepovinnému jazyku německému, třetí třídou počíná již ve 3. odděl. a po 3 hod. týhodnech.
Také již, pokus byl učiněn v dubnu 1888 na zřízení pokračovací školy z popudu živnostenských spolků samých. I škol. rada se ochotně chopila této myšlenky, propojila místnost i osvětlení a chtěla na ní dáti ročně 70 zl.. Když však obě společenstva vyzvala, aby se měla zavázati posílati mu podíl do školy, nesešel se při valných hromadách dostatečný počet mistrů a tím vše usnulo prohlášením, že k úplnému uspokojení našich tužeb školních, je potřeba v Kyšperku nutně zřizovati pokračovací, nebo měšťanské anebo i průmyslové školy a že přání toto se tak za nedlouho skutkem státi musí.

Jiné přední události v Kyšperku v roce 1894

1) Za nejdůležitější událost zajisté se pokládati musí Výstavka národopisná o níž přinesly příznivé informace mnohé časopisy (Ratibor, Česká politika, Dnešek, Hlas národa a jiné) a tak Kyšperk bude vystavovati na největší krajinské výstavě v Hradci Králové 12.-26. srpna, jako i v Praze v roce 1895. Výstavka tato byla zajisté prvou výstavkou v Kyšperku vůbec, pokud paměti sahají a tak dobrý příklad okolí dala, že 30.6. a 1.7. v Německé Rybné a 22. t. m. v Nekoři podobné výstavky vzbudily a že i Žamberk a Jablonné, Kunvald a Klášterec a po výstavě Královéhradecké následovati budou.
2) Okrskový slet Sokolský bez oznámení skvěle dopadl. Přítomno 155 sokolů, výzdoba města i nápisy byly velkolepé. O návalu obecenstva svědčí nejlépe neslýchaný v Kyšperku příjem tohoto svátku sokolstva 303 zl., z čehož zbylo Sokolům zdejším 40 zl. čistého výnosu. Mimo okrsek i účastníci z Pardubic, Vamberka, Kostelce a odjinud.
3) Letos konáno v Kyšperku biřmování od nejdůst. P. biskupa E. Brynycha dne 21. a 22. června. Uvítání jeho v Kyšperku tvořilo korunu ze všech letošních visitací pana biskupa. Banderium 36 konů s jezdci s červenobílými stuhami, 108 velikých praporů na náměstí i všech ulicích, četné nápisy i ozdoby domů a přítomnost spolků z města i okolí, jakož i uvítání slavnostními prapory cechovními bylo překvapující.
4) Opravdový první začátek k založení dětské opatrovny, který v rychle se vzmáhajícím a čilém městě našem nevyhnutelně potřeba, učinil zdejší ženský spolek „Eliška“. Dával k tomu cíli večer zábavu 15. dubna a uložil z výnosu jeho 50 zl. do městské spořitelny. Jmění má též hotových 50 zl., které tak přidá. Šlechetný tento příklad našel brzy příznivce vrchního inženýra a přednostu pana Richarda Hesse, jež v závěti své k témuž cíli odkázal 100 zl. Ke stejnému účelu pořádal spolek Eliška vycházku na Ovčín 29. července z ní vytěžtila čistých (neuvedeno).
5) Kyšperk snad nehostil najednou tolik z daleka zavítavších vzácnch osobností jako o slavném pohřbu vrchního inženýra dráhy pana R. Hesse dne 29. června. V průvodu se nalézali: Z Vídně: Rybář Jan centr. insp., Franz Hugo vrch. inž., Frankerger, vrch. inž.. Z Prahy: Frager insp., Kobza vrch. inž., Benke Frant. předn. trat, Sizta Jan předn. trat. Z Nymburka: Christ, insp., Schworm, inž., Havelka Alex., inž., Vokoun předn. trat, Müller K., před. tratě. Odjinud: Zuna předn. tr. z Bydžova, Vejšický předn. tr. a Kubát Jos. inž. z N. Paky, Müller, vrch. inž. z Josefova, Kuthan Fr., předn. tratě. z Hradce Král., Harich Vend. předn. tratě. z Děčína, Zimerhakl, předn. tratě. z Mělníka, Langer Vikt. předn. tratě. ze Znojma, Mouka Jos. předn. tratě. z Chrudimi, Furhman předn. topír. a úředník dráhy i celního z Mittewaldu, jako další z blízkch stanic. Pan Hesse zde působil 10 roků, byl spravedlivý ke svým podřízeným a každému občanu milý společník a proto se těšil všestranné oblibě.
6) Za zvláštnost zaznamenáváme, jak Kyšperk letos oslavil masopust, který pouze 31 dní trval.
a) Řadu zábav zahájila Občanská beseda koncertem na den sv. Tří králů
b) Ples Sokola s příjmem 60 zl. 60 kr. a čistým výnosem 14 zl. 62 kr. (40 pár)
c) 21.1. zábavu kartáčníků v Panském domě
d) 24.1. Ples Spolku vojenskch vysloužilců s příjmem 95,67 zl. a výnosem 35 zl.
e) 27.1. Ples mládenců v občanské besedě s vojenskou hudbou 14 mužů z Josefova měl
příjem 107 zl. a zbylo 10 zl.
f) 4.2. Ples spolku hasičského s příjmem 104 zl. 50 kr. z něho zbylo 47 zl. 18 kr.
g) 6.2. Masopustní merenda dělnictva kartáčníků
h) 6.2. Konec učinila opět Občanská beseda krátkým koncertem po němž následovala taneční zábava
Již po mnoho roků tolik zábav a tak početné navštívení v Kyšperku nebylo. Pokud dosud známo, bude letos po veřejném vojenském cvičení, vulgo manévrech, mezi Lanškrounem a Českou Třebovou vojsko v počtu asi 25.000 mužů i s příslušenstvím na nádraží v Kyšperku vstupovati do vlaku dne 7. a 8. září. V ty dny se zařídí, prý elektrické osvětlení nádraží a denně asi 17 vlaků po 35 vozech bude vypraveno. I arcibiskup pražský hrab Schonborn bude zde bydleti.
7) Město Kyšperk má letos 246 domů, faru kat., 4,41 km2, 1818 přítomných obyvatel, 1779 katol., 8 evang., 31 židů, hejtmaství i okres Žamberk, diecze Královéhradecká, vikar. Králíky, přifařené obce: Jankovice, Rotnek, Kunčice, Orlice, Mistrovice, Lukavice, Šedivec, farnost 6598 kat. 6 evang. 32 židů, četnická závodčí stanice, mlýn pana Em. Petříka, továrna na sirky pana Fr. Kryštofka (roční výroba i s okolím 270.000 beden v ceně 50.000 zl.) pracuje 100 dělníků i s nejbliším okolím, 6 dílen kartáčnických (120 děl.), na vrtání dřev pro kartáčovnu Jos. Slavíka (20 děl), tovární výroba nábytku pan Kroul (60 děl), tkalcovna na hedvábné látky pana Vik. .Vinternitze (80 děl.), 2 cihelny (1 panskou, 1 pana Liebicha Aloise, Kryštofka Frant. A Novotného Frant.), dělnickou tkalcovnu na bavlněnné látky blíže nádraží pana Louise Weisse (zatím 250 děl.), městská spořitelna (koncem června 575.000 zl. vkladů), poštu a telegraf, železniční stanici severozápadní. dráhy Mezilesí – Oustí a Kyšperk – Častolovice a alodiální panství Kyšperk, bývalé panství Kyšperk.
8) Obilí má letos velmi nízkou cenu. Za 100 kilo žita se platí 6 zl., pšenice 7,50, ječmen 6 zl., oves 7 zl. (jindy 4 zl.), hrachu 8 zl., viky 7 zl., starý pytel brambor 1,20 zl.
9) Peníze máme současně dvojí, staré a nové. Staré (papíry) 1000 zl., 100 zl., 50 zl., 10 zl. 5 zl., (stříbrné) 20 kr. 10 kr. (měděnné) 4 a 1 kr. Nové (zlaté) 20 korun = 10 zl., 10 korun = 5 zl. (stříb) 1 koruna = 50 kr. (nikl), 20 hal = 10 kr., 10 hal = 5 kr (měď) 2 a 1 hal (1 a 1/2 kr).
10) Země koruny české (Čechy, Morava, Slezsko) platily dle úředních zpráv roku 1893 přes 188 mil. zl. daní z čehož se zemím vrátilo na veškerá vydání 83 mil. zl.

Zanecháváme Vám milí potomci tento školní pomník i milé město Kyšperk, abyste je jako nejvýchodnější baštu českou, jejíž poloha i na rozhledně, v máti měst českých, Praze, jest vyznačena, v duchu národně českým důstojně a svorně hájiti proti příboji všelikých nepřátel. Místo naše od nepamátných dob slynulo svorností a dle zásad víry katolické i snášenlivostí občanskou a v posledních létech i bratrstvím jednotlivých spolků. Čestné dědictví toto odkazujeme i do budoucnosti k prospěchu, vzrůstu, štěstí a slávě města Kyšperka.
Na Zdar, Dokončeno dne 30. července 1894
Dr. Mikyska v. r.

Poznámka:
Další informace o školách a školkách v Letohradě se nalézají v Letohradském zpravodaji:
1/86, 11/90, 9/86, 10/89, 9/83, 3/84, 6/84, 9/84, 11/85, 12/88, 8/88, 22-23/91, 12/95, 5/95, 4/95, 3/95, 2/95, 1/95, 4/96, 9/96, 7/97