Počátky divadla v Kyšperku

Home » spolky a veřejné instituce » Počátky divadla v Kyšperku
spolky a veřejné instituce Žádné komentáře

(Opsány záznamy MUDr Josefa Mikysky z roku 1893)

 

O kratochvíli neb zábavu za starších dob nebylo v Kyšperku právě tak postaráno jako v místech jiných, krom kdy nějací cizí potulní hudebníci, zpěváci anebo i loutkové divadlo do Kyšperka zabloudilo. Protože každá kočující společnost, zvlášt za dlouhých večerů zimních s otevřenou náručí byla přijímána a návštěvu obecenstva mívala hojnou, byl Kyšperk pro ni vždy studnicí pokladní dobrou a proto zpravidla tyto společnosti venkovských umělců rády se do Kyšperka vracely.
O vypěstění divadelních společností po Čechách má, jak všeobecně známo, nezapomenutelný Tyl po létech třicátých zásluhu skoro jedinou. Pokud nynější paměti sahají, byla v Kyšperku prvá divadelní společnost rodina Paxova, rodina to polského šlechtice, vystěhovalce. Asi roku 1839 přibyl sem již kočující divadelní ředitel Schmidt se svou společností, který nejprve sám a po jeho úmrtí vdova jeho, vícekráte zde po mnoho měsíců českou hrou obecenstvo obveseloval. Mimo tuto, česká společnost paní ředitelové Kochanské, německá pana řed. Merhauta, Prokopovy, Zollnerové, Suka a jiné se střídaly a divadelní rekvizity obvykle sebou vozily.
Příkladem těchto cizinců povzbuzeni, začaly malé kroužky občanů zdejších již před rokem 1860 o hry divadelní samostatně se pokoušeti a jeviště v některém domě soukromém z plátna a prostěradel si pořídily.

Rozhodná doba pro probuzené hnutí národní a započetí ruchu spolkového byl památný rok 1860. V Praze vedl tento ruch k postavení prozatimního českého divadla, které za pozoruhodně krátkou dobu necelých šesti měsíců v polou listopadu, otevřelo své síně českému umění v roce 1862. A jako ruch spolkový Prahu ze spánku národního probudil, zasahoval pružnou mocí svou i do míst českých jiných, tehdá po většině s nátěrem německým a pojal do svého objetí národního i nejvýchodnjší české město Kyšperk.

A hned po roce 1862, kdy centralistická vláda Schmelingova mocným poskynutím dne 29. ledna české šlechtice K.Schwarzenberga, Jana hraběte Harracha a knížete Jiřího Lobkovice, ze sboru pro vystavení velkého národního divadla v Praze k vystoupení přinutila, hodlajíc tím od probuzeného a mocně na povrch se deroucího hnutí národního je odvrátiti, získal tak v Kyšperku blahé paměti pan František Hlaváček, městský tajemník na počátku roku 1863 malý kroužek známých pro divadlo samostatné a nejprve na své útraty stánek Thálii stavěti započal, knihovnu divadelní zavedl, zkrátka vše potřebné ze svého jmění obstaral a poznenáhla z čistého užitku her divadelních si malé srážky na úplatu brával. Divadlo to postaveno podle plánu dosud žijícího malíře pana Jana Umlaufa, má na hlavní oponě vyobrazen Kyšperk z roku 1863 pohledem od Kunčic, více pokojů, vězení i les. Maloval je pan Dominik Umlauf s jmenovaným svým synem Janem za nepatrnou náhradu za barvy, to jest zcela zdarma a jiný malíř kyšperský, pan František Mencl, nyní c.k. profesor gymnazia v Lanškrouně, též zdarma vymaloval do postranních rohů před oponu dva zalsoužilé panovníky české Břetislava I. a Karla IV. otce vlasti.

Zřízení a postavení divadla stálo 376 a 187 zl. a poprvé se hrálo dne 12. dubna 1863. Dávala se veselohra „Strejček“ a vybralo se 33 zl. 27 1/2 kr. Škoda veliká že pro paměť budoucí jména prvních těchto herců přesně udati nelze. Jsou však asi tato:

pan František Hlaváček, člen zvláště horlivý, vlastní ředitel a nápověda a ctitel divadla až do své smrti 12.1.1884
pan Šrůtek, hostinský z čp. 98
pan František Zobl, kupec z čp. 50, zemřel před 2 roky
pan řídící učitel ve výslužbě v Bilichově
pan František Mencl, již jmenovaný
pan Jan Hampl, sladovnický
paní Menclová, zemřela v Praze
dcery paní Menclové: Josefa provdaná Nastoupilová v Praze
Anna, provdaná Zatloukalová, blíže Sušice

Ochotníci si dávali šít rozličná roucha na své útraty a pak je zpravidla divadlu darovali. Pevného základu zákonitého, stanovami vytknutého, tento kroužek přátel divadla neměl a dosud nemá, protože na lásce k divadlu založen a horlivostí a ochotou veden dosud do pout nijakých svázati se nedal a jako láska veliká pout nezná. Divadlo to nalezlo nejprve útulek za mírné nájemné v domě pana Aloise Hostinskho, hostinec čp.74 a hned první ochotníci podle všeobecného mínění velmi dobře, ba výborně hrávali, jakož až do doby nejposlednější, takže chvála a potlesk, které jak po představení ale i ve městě vůbec i okolí se jim vzdává, jest vším právem zasloužený.

Podle zápisků dodnes zachovaných vybráno za dobu prvých 10 roků (od 12.4.1863 do 16.3.1873) celkem 2.161 zl. 96 1/2 kr. Z částky této zaplaceno celé zařízení divadelní roku 1863, knihovna, nájemné, garderoba (pokud nebyla darem dána) a věnován z ní ještě k dobročinným účel obnos …… 310 zl. 29 1/2 kr. a sice ústavu chudinskému v Kyšperku, na oblek chudým dítkám školním, na postavení kříže na hřbitově, pohořelým v Polné, Dačicích (Morava), Dobrouči, Borohrádku, Přerově, Bohdanči, Rožmitále, povodní stiženým v Čechách, nemocným ochotníkům panu Hamplovi a chudé robě Motlové zde.

Od roku 1863 až do zastavení tak zvaného besedního sálu v čp.44 do jara 1891 obnášel další příjem dar záložny 300 zl. a spořitelny 116 zl. v to počítaje …… 2.307 zl. 38 kr., tedy od počátku divadla až dosud (do jara 1891) …. 4.469 zl. 34 1/2 kr. Z toho dáno dobročinným účelům celkem 599 zl. 74 1/2 kr. (od roku 1863 a do 1891 …. 289 zl. 45 kr.).u

V celé době 30-letého trvání divadla našeho zvláštní čestné zmínky zasluhuje rok 1887, kdy jeviště divadelní zvětšeno a takřka znovu zřízeno bylo před přenesením do zmíněného „Besedního sálu“. Staly se na něm přeměny tyto:

Nově postavena a zvětšena celá kostra i s podlahou, kterážto spjata šrouby železnými (zpočátku byly klíny dřevěnné), obstarána zadní jedna nová kulisa (les na jedné a obloha na druhé straně), kulisové sloupoví, dvě velké postranní kulisy (les na jedné a vězení na druhé straně), veškeré nové suffity, veskrz nové lampy, opona na proměnu, hlavní pak opona rozšířena kusem na levé straně ustřiženým a zřízena na velký válec k točení vzadu jeviště (původně byl malý válec zpředu jeviště upevněn). Mimo to postaráno o bohatou garderobu novou, skříň na líčení a pokladnu a všechno doplněno v hledišti koupí 12 křesel, dvou řad I. místa, tří řad II. místa a dvou řad III. místa. Celý tento náklad i s malbou od pana Šembery z Chocně vyžadoval obnos 632 zl. 90 kr. Zato však činí naše divadlo utěšený dojem, jakého venkovské divadlo daleko široko v okolí nám neposkytne.

O znovuzřízení toho získali si zvláštních zásluh pánové František Novotný městský tajemník a účetní spořitelny, Josef Regnard, Josef Neumann, Josef Večeř a Karel Barvínek kterýžo poslední daroval jedno šupinaté brnění z leskle bílého plechu.

Divadlo ochotnické nalezlo dosud útulku v těchto čtyřech sálech:

V domě pana Aloise Hostinského započalo dne 12. dubna 1863 veselohrou „Strejček“, viz nahoře

V panském domě čp.10 dne 1.září 1869 učiněn začátek akademní ve prospěch založení zpěváckého spolku, dávanou od pánů Josefa Kadlečka, řídícího učitele, Alfreda Heyssiga, umělce hudebního a níže psaného co studujícího. Spoluučinkovali pánové Konrád Siede, virtuos na flétnu a kapelník indického místokrále v Kalkatě, P. Dostálek, kaplan v Jablonném, učitelský sbor zdejší, slečna A. Petříková (nyní ovdovělá Vojtěchová). Čistý výnos obnášel 40 zl.

Od 2. dubna 1882 v domě pana Jana Pruška čp.75 hrou „Svědomí“ neb „Žertva na Balkáně“ (za spoluučinkování divadelní společnosti manželů Postlových a Jakubových), za ní následoval „Dr.Kalous“, v něm hlavní úlohy měli: Dr. Mikyska, Kudrnová Julie, Novotný František, Večeř Josef, Mencl Josef, Faltusová Kateřina sl., Schmidtová Kateřina sl.

Potom se hrál „Sedlák křivopřísežník“ kde měl hlavní úlohu pan Jan Novotný a.t.d.

Konečně od 6. března 1887 až do jara 1891 v domě pana Aloise Petříka, stavitele čp. 44 (vůbec v sále občanské besedy) rytířskou hrou „Kleofáš“, kde hráli: Novotný František, Najman Josef, Večeř Josef, Barvínek Karel, Regnard Josef, sl. Zappová Marie, sl.Střebská Karolina, sl.Střebská Terezie, sl.Krčmářová Anna

Velmi pěkně provedeny byly hry „Paní mincmistrová“ a „Furianti“. V sále tomto po velkoměstsku zařízeném naslouchali jsme také roku 1888 úchvatné hře houslí pana Františka Ondříka, prvního nyní světového velmistra a komorního virtuosa houslí. Příjem veškerý činil okolo 180 zl. (podnikatelem byl pan Alois Petřík).

Mimo tyto místnosti se hrálo za posledních asi 15 roků vícekráte při vycházkách zdejších spolků občanské besedy i dobrovolných hasičů v Bažantnici. Kyšperští ochotníci hráli i v okolních obcích, zvlášt v Orlici „Divotvorný klobouk“ a „Mlynář a jeho dítě“ ve prospěch knihovny školní. Divadlo bylo propůjčeno i zdejší školní mládeži která sehrála po dvakráte „Krasatu“. V roce 1881 též dvakrát hráno ve skleníku panské zahrady činohra „Učenec“ s veselou jednoaktovkou „Bál se trichím“ a veselohra „Juserat“. Největší dosažený příjem byl při prvé hře ve skleníku dne 4. září 1881 ve prospěch pohořelých v Lanšperku 137 zl. 84 kr., v čemž však obsaženo 40 zl. od J.J. knížete Lichtensteina. K tomuto se řadil nejvyšší příjem z opakované hry“ Pytláci“ ve prospěch pohořelých pánů J. Pruška a Ant. Faltusa dne 25/3 1888 který činil ….. 111 zl. 53 kr., kdežto prvé představení téhož kusu dne 18/3 docílilo jen 15 zl. 61 kr. (pan Prušek místnost pro divadlo zdarma propůjčoval).

Celkem se hrálo dle záznamů 160 kráte ale zajisté vícekráte. Jako při každém podniku stalo se v divadle našem, že po době velkého rozkvětu a práce následovala doba nečinnosti a klidu, který však byl zaviněn pouze tím, že divadlo nemělo žádné způsobilé místnosti a as ten byl v Kyšperku od 16. března 1873 a do roku 1880. Občanské besedě přísluší zásluha, že divadlo toto z pohříženého spánku opět znovu k životu při naskytlé příležitosti vzbudila.

Divadelním ochotníkům patří mimo divadlo, hezké jako pěkná skříňka, také bohatá garderoba kusů, obsáhlá knihovna 180 svazků, bedna 115 rozepsaných divadelních kusů a malá peněžitá hotovost 68 zl. 81 kr.

Ke konci zprávy této pronáším přání, aby divadlo i v nové místnosti, která za několik málo neděl bude v nádherné této budově pana stavitele Petříka čp. 45 pro ochotníky uchystána vzkvétalo tak jako na počátku svém a aby ochotníci, jeho obyvatelé, si jako vždy i budoucnu čestných vavřínů zasloužené pochvaly a potlesku často získávali.

 
V Kyšperku 8. června 1893,  Dr.Mikyska
 
Poznámka:
Další  informace  o  divadle  v  Letohradě  obsahuje  Letohradský zpravodaj : 10/86,  2/86, 9/86,  5/89, 9/89,  7/89, 8/89,  4/83, 11/83, 8/85, 12/88