Příspěvek k historii statku orlického v 15. a 16. století, dnes součást historie města Letohrad

Home » historické události » Příspěvek k historii statku orlického v 15. a 16. století, dnes součást historie města Letohrad
historické události Žádné komentáře

Stanislav Adamec

Podle Sedláčka (Sedkáček A.: Hrady, zámky a tvrze II.) byla tvrz Orlice ve 13. století sídlem vladyk z Orlice a vlastní ves měla jméno „in prato“ (Louka), od roku 1406 také Orlice (dnes součástí města Letohrad). Držitelem tvrze a patronem kostela byl od roku 1361-1366 Ivan z Orlice. Po něm seděli tu Dobeš z Přepych a Všech z Rohova a po jejich smrti (kolem 1393) spadly dědiny jejich Orlice a Mistrovice na krále a ten je udělil Tvochovi, strážci královskému. Tvoch psal se potom „z Orlice“ a ještě 17. června 1406 nového kněze ke kostelu zdejšímu podával. Dědickým právem potom připadla Orlice Mikuláši z Orlice, synu Tvochovu, který se stal kanovníkem kostela Vyšehradského a ještě 17. dubna 1415 právo podací ke zdejšímu kostelu provozoval. Vše dokládá odkazy na historické prameny.
Potom pokračuje informací, že není známo kdy vešli do držení Orlice Strachotové z Kralovic, kteří ani v tomto kraji usedlí nebývali. Jako prvního zde usedlého jmenuje, bez odkazu na historický pramen, k roku 1406 Strachotu staršího, což je evidentní chyba, poněvadž k tomu roku zde již prokazatelný majitel byl. Následující záznam, je až k roku 1516 a oznamuje, že Michal Strachota obdržel v té době zástavní právo na Kyšperk. Vzniká zde tak stoleté období kdy o držitelích Orlice nevíme zhola nic.

Doba po roce 1415 je dobou husitských válek, kdy naším krajem několikrát procházelo vojsko, jak husitské tak katolické (1421, 1425, 1429, možná i jindy), země byla rozvrácená a majetky přecházely z ruky do ruky toho, kdo byl zrovna u moci, často převládalo bezvládí.

K myšlence objasnění tohoto neznámého období místních dějin mě přivedl záznam z knihy historika Josefa Macka: Jiřík z Poděbrad (Svobodné slovo, Praha, 1967), kde na straně 153 se v souvislosti s přesídlením Jednoty bratrské do Kunvaldu v roce 1457 uvádí, že vyskytl-li se mezi členy Jednoty šlechtic, musel se zříci šlechtictví i majetku. Jako příklad zaznamenává, „…zeman Metoděj Strachota, který opustiv tvrz svou na Vorlici pro bohatství, v Jednotě byl v chudobě“. Tato prvotní přísná pravidla pro vstup do Jednoty byla na pozdějších synodech uznána za nereálná a částečně zmírněna. Držitelé Orlice skutečně figurovali mezi prvními příslušníky Jednoty bratrské a na prvním synodu v roce 1467 ve Lhotce u Rychnova jsou jmenováni jako účastníci někteří z předních šlechticů v zemi (Žerotín z Brandýsa, Kolda ze Žampachu, Vilím z Litic, Kostka z Postupic) a mezi nimi prý i zástupci Orlice. V této souvislosti je zajímavé, že v roce 1823 byl v těsném sousedství orlické tvrze (ve Skalce) učiněn nález 800 ks mincí z let 1350-1469, který byl následně vrchnostenským úřadem odeslán do Hradce Králové a později rozptýlen (potvrzení Muzea HK z 6.6.1988). Časové rozmezí mincí z nálezu skutečně odpovídá době uplatňování této tvrdé zásady chudoby a možná i následné smrti ukryvatele, poněvadž poklad nebyl po zmírnění předpisů vyzvednut. Jako další důležitou informaci však Mackův záznam nepřímo potvrzuje, že v době kolem roku 1470 byl držitelem statku orlického Metoděj Strachota.

Z díla Augustina Sedláčka (Hrady zámky a tvrze království českého) a nejnověji také z badatelské činnosti pana Jiřího Háse (GHL 3/2016) se podařilo rozšířit informace o původu rodu Strachotů z Kralovic a jejich cestě na východočeský statek Orlice.

Začátkem roku 1425 bylo podniknuto velké tažení husitů do středních a východních Čech a posléze do Čech západních, kde postupně dobyli Slaný, Hospozín, tvrze v Kvíci a Královicích a část vojska dobyla dne 27. května 1425 také tvrz Květnice u Prahy, kterou bránil jednooký Prokop Trčka z Kralovic. Ten získal tento majetek nejspíše sňatkem roku 1415 s některou z dcer Johánka z Květnice, pravděpodobně to byla Brigita. Tento Prokop Trčka je zařazován mezi rody pocházející ze Slánska a Kladenska, erbu dvou kosmo položených kotoučů ve štítu, mnohdy zdobených. O předcích rodu z Kralovic (ves se nachází 7 km východně od Kladna) se hovoří že byli z rodu z Hospozína, nacházejícího se poblíž Slaného a podle této teorie by Prokop Trčka byl synem Haška staršího z Hospozína a Marušky ze Zruče a měl bratry Haška mladšího a Strachotu staršího, jehož synem byl Strachota mladší na Květnici (uváděn je zde 1434-1443), který pečetil znakem jedním nebo dvěma kotouči zdobenými plamínky. Hašek mladší a Strachota starší sídlili na Předhvozdí, Tismicích, Hošti a Tuchorazi. Oba měli manželky z rodu z Tismic, nejspíše erbu hrábí. Od těchto Strachotů převzali potom jméno i ostatní členové rodu.

Strachota starší se připomíná roku 1415 na tvrzi Hošť u Kostelce nad Černými Lesy, kdy tam „Metoděj, jinak Strachota, řečený Trčka z Kralovic“ kupuje poplužní dvůr a vsi, manství půjčené králem (staročeský ekvivalent ke jménu Metoděj je Strachota). Tento Strachota se zde zadlužil, roku 1447 majetek zastavil a nakonec musel část majetku prodat Zdeňkovi Kostkovi z Postupic. Sám zde ještě 6 let hospodařil jako nájemce. Král později daroval celý statek synům Metoděje Strachoty – Václavovi a Strachotovi z Kralovic, kteří postoupili Hošť v roce 1465 Zdeňkovi Kostkovi z Postupic (+1468) a Moravské Třebové.
Z výše uvedených poznatků je zřejmé, že rody Strachotů z Kralovic a Kostkové z Postupic se v této době stýkali a oba rody byli i stejného bratrského vyznání. Kromě toho je možná také jejich příbuznost, poněvadž Kostkové mají ve znaku hrábě a manželka Strachoty staršího, která byla z rodu z Tismic, byla rovněž erbu hrábí. Za pozornost rovněž stojí záznam z Deníku panoše Jaroslava o poselstvu pana Albrechta Kostky z Postupic (+1477) k Ludvíku, králi francouzskému v létech 1465-1467, kde vystupuje také postava panoše Václava Strachoty, kterého si Albrecht Kostka do poselstva přibral a který v té době již pravděpodobně bydlel na Orlici. Tento Václav však při zpáteční cestě poselstva zůstal na studiích v Itálii. Vedoucí poselstva Albrecht Kostka byl bratrem majitele lanšperského panství Zdeňka Kostky z Postupic, takže účast mladého Václava Strachoty na této cestě je docela vysvětlitelná.

Kostkové z Postupic drželi již dříve panství litomyšlské a v roce 1451 koupil Zdeněk Kostka i sousední panství lanšpersko – lanškrounské, ke kterému patřila v té době i ves Kunčice, zatímco sousední Orlice k tomuto panství nepatřila a byla samostatným statkem. Kunčice se později dostala k Orlici jako ves zápisná (nebyla přímým orlickým majetkem) a podle místní pověsti prý byla takto darována Orlici při nějakém kmotrovství tehdejším majitelem lanšperského panství (P. Moravec, Rodové paměti v Kunčicích). Doba darování Kunčice k Orlici není známá, ale naposledy jsou Kunčice uváděny k Lanšperku 1507 a poprvé jsou uváděny k Orlici 1565. Nebyly tak asi darovány Kostky z Postupic ale Pernštejny, kteří získali toto velké panství právě v roce 1507. Později (kolem 1600) byly do orlického majetku Kunčice zakoupeny na trvalo spolu s Verměřovicemi. Orlice a Kunčice vytvořily v roce 1950 spolu s městem Kyšperk a vsí Rotnek dnešní město Letohrad.
Nabízí se konstrukce, že po prodeji tvrze Hošť Kostkům z Postupic (první část 1447, další v roce 1465) přechází Strachotové z Kralovic na malý statek orlický, zahrnující vsi Orlici a část Mistrovic, do sousedství spřátelených pánů Kostků z Postupic. Orlice se v té době stává jedním z center Jednoty bratrské. Nevíme kdo držel Orlici před příchodem Kostků z Postupic na sousední velké lanšpersko – lanškrounské panství (1451), ale vzhledem k válečným zmatkům doby husitské, to mohl být kdokoliv. Po roce 1451 však s velkou pravděpodobností, asi s pomocí Kostků z Postupic, jsou již majitely Orlice Strachotové z Kralovic. Přijetím tohoto faktu můžeme následně rekonstruovat a rozšířit přibližnou časovou osu držení statku orlického rodem Strachotů z Kralovic.

Pokud bychom uvažovali o čase nástupu prvních Strachotů na statek orlický, mohl by to být přibližně rok koupě lanšperského panství Kostky z Postupic 1451 a téměř současné ukončení hospodaření Strachoty staršího na tvrzi Hošť (1453). Potom prvním v řadě držitelů Orlice tedy může být už tento Strachota starší z Kralovic, jinak Metoděj Strachota, syn Prokopa Trčky z Kralovic a matky rozené z Tismic, erbu hrábí. Z původní tvrze Hošť tento Strachota starší po roce 1450 mizí a král potom předává Hošť jeho synům Václavovi a Strachotovi mladšímu. Jeho životní data je možné pouze odhadovat cca 1400-1470, v držení Orlice mohl být cca 1450-1470. Rok úmrtí stanovujeme s ohledem na skutečnost, že výše uvedený mincovní poklad má nejpozdější datování 1469 a nebyl už vyzvednut. Pravděpodobně o něm nevěděli ani jeho synové, když se po prodeji Hoště ujali orlického statku.

Dalším držitelem pravděpodobně byl syn Strachota mladší z Kralovic, poněvadž jeho bratr Václav Strachota v roce 1465 odchází na cestu do Francie s poselstvem vedeným Albrechtem Kostkou z Postupic a následně na studie do Itálie. Jeho manželku neznáme a životní data Strachoty mladšího pouze odhadujeme 1430-1500. O bratru Václavovi žádné další zprávy neexistují a samozřejmě mohlo být i více sourozenců.

Synem Strachoty mladšího mohl být již historicky doložený Michal Strachota z Kralovic, který je uváděn v roce 1516 spolu s dalšími pány jako držitel zástavního práva na Kyšperk a Mladkov od zadluženého Jana mladšího z Potštejna. Tento Michal Strachota se připomíná ještě v roce 1534 v tituláři, spolu se synem Janem mladším a nějakým Bohuslavem, snad bratrem. Jeho životní data opět odhadujeme cca 1470-1540, manželka neznámá.

Nejvíc historických zpráv máme o dalším držiteli Orlice, synu Michala Strachoty, kterým byl Jan Strachota z Kralovic. Jeho manželkou byla Salomena z Ronovce, které učinil v roce 1543 zápis věna na statku orlickém do Desk zemských. Uvádí se: Tvrz na Orlici, dvůr poplužní s poplužím, celá ves Orlice s dvory kmecími a poplužím, část vsi Mistrovice s dvory kmecími, luka, lesy, potoky, rybníky, řeka Orlice, drůbež, vejce, roboty a všechno příslušenství. Z tohoto majetku klade věna manželce své 200 kop grošů českých. Další přiznání do Desk zemských činí ve stejném rozsahu v roce 1544. Další zmínky o něm jsou v souvislosti s některými soudy v létech 1552 a 1553. Za jeho držení statku orlického byla přikoupena k Orlici od vladyk Václava a Jana Petrovských za 375 kop ves Petrovice. Jeho životní data odhadujeme cca 1500-1553. Rok úmrtí je potvrzen náhrobní deskou v orlickém kostele.

Dětmi Jana Strachoty byli Michal, Burjan a Hynek, pravděpodobně i Markéta a Mariana. Brzy po smrti otce, prodávají v roce 1558 Burjan a nezletilý Hynek ves Petrovice Hynkovi Blíživskému z Blíživa za 450 kop grošů pražských. V té době již nežije bratr Michal, který v roce 1555 zemřel. Brzy asi zemřel i Hynek, poněvadž v roce 1565 prodává Burjan Strachota z Kralovic statek orlický už sám panu Sudovi z Řeneč za 2500 kop grošů českých a k tomu ještě vsi zápisné Kunčice a Verměřovice za 1000 kop grošů českých. Jsou uváděny: Zámek Orlice, dvůr při zámku s poplužím, pivovar a svršky, mlýn s dobytky a nábytky, ves Orlici celou, Mistrovice co tu má s lidmi osedlými i neosedlými, kněžími, s krčmami a t.d. K tomu vsi Kunčice a Verměřovice jako vsi zápisné se dvorem v Kunčicích. A též má Sudovi vydat majestáty a jiné listy. Ještě je v kupní smlouvě zajímavá výminka, že jestli by si Burjan Strachota pozemský statek koupil, tedy tu přednost má oproti zaplacení té sumy, že předem si vybrat může z dvorů napřed psaných a má mu býti vydáno 6 krav dojných, 2 klisny, 3 hřebce, kopu ovec, 20 korců žita, 10 korců ječmene, 60 korců ovsa, 5 vozů sena, votavy, 3 vozy slámy ječmenné, 1 kopu otepí slámy žitné, 2 kopy otepí slámy ovesné, 3 kopy otepí ječmene. Prodej statku však neproběhl bez problémů, což dokazují námitky Mariany Strachotové, manželky Absolona z Ledský, že Burjan neměl právo dědictví prodávat, ona že není odbytá. Druhá sestra Markéta z Kralovic, byla podle náhrobního kamene manželkou kupujícího Sudy z Řeneč a zemřela v roce 1567.

Původní orlická tvrz pocházela asi ze 14. století a měla podobu věže, ve vyšších patrech dřevěné. Pravděpodobně za držení Orlice Strachoty z Kralovic, někdy v polovině 16. století, byla postavena ve východní části zámeckého areálu nová, poschoďová budova, splňující již lépe nároky na pohodlné bydlení, zdobená ve své horní části bohatou figurální sgrafitovou výzdobou. V pozdějších létech došlo ke kompletní přestavbě celého areálu.

Ottův slovník naučný (Praha 1895) uvádí, že Burjan Strachota zemřel v roce 1566 a na statek po něm vkročil Suda z Řeneč na škodu dvou sester Burjanových. Tuto informaci se nepodařilo nijak ověřit, jak z pohledu data úmrtí, tak z pohledu poškození sester, poněvadž žalobu podává pouze Mariana, Markéta je Sudovou manželkou.

V místě se také traduje pověst, že Burjan Strachota zůstal po prodeji statku orlického 1565 nadále na Orlici, kde začal hospodařit na místním mlýně. Tuto možnost by potvrzovala výminka v kupní smlouvě, že si může ponechat vybraný pozemský statek s jistým, k životu potřebným majetkem. Je v této souvislosti zajímavé, že o 90 let později, v roce 1651 je v soupisu poddaných podle víry uváděn orlický mlynář pouze křestním jménem Kašpar, když ostatní obyvatelé jsou jmenováni plnými jmény a on jediný s rodinou jako nekatolíci. Snad se tímto způsobem snažila vrchnost potlačit ještě živou vzpomínku na tento českobratrský zemanský rod.

 

Orlické tvrz a kostel kolem roku 1950

Erb Strachotů z Kralovic