Alois Kubový. Vzpomínka na prvního starostu města po roce 1945

Home » osobnosti » Alois Kubový. Vzpomínka na prvního starostu města po roce 1945
osobnosti Žádné komentáře

Narodil se 10. ledna 1904 v rodině otce Aloise, strojvedoucího císařských drah, a matky Marie, dcery kožešníka Hampla. Po skončení měšťanské školy vystudoval obchodní akademii v Karlíně a po několika počátečních, krátkých pokusech o zaměstnání u různých společností, zakotvil natrvalo jako pokladník u městské spořitelny v Kyšperku.

Výrazně se angažoval v politickém a společenském životě ve městě. Byl čelným představitelem čsl. strany národně socialistické, aktivním členem divadelních ochotníků „Kolár“, funkcionářem Sokola, hybnou silou organizace dobrovolných hasičů.

Jako vyhraněný demokrat a vlastenec těžce nesl německou okupaci naší vlasti Hitlerem v roce 1939 a cítil povinnost zapojit se do odboje. V rámci praporu „Z“, odbojové skupiny řízené majorem Markalousem v Žamberku, založil a vedl místní organizaci v Kyšperku. Aby urychlily germanizační proces, zakázaly okupační úřady činnost českých společenských organizací. Z pochopitelných důvodů se tento zákaz nedal dost dobře uplatnit vůči sboru dobrovolných hasičů. Této skutečnosti využil Alois Kubový a po rozpuštění Sokola, převedl jeho mladé členy k hasičům a pod záštitou léto organizace byla rozvíjena činnost odbojové skupiny. Skupina měla za úkol připravit vojáky v záloze na úkol zajistit při porážce Německa, ve kterou jsme pevně věřili, organizovanou sílu schopnou v daném okamžiku převzít pod kontrolu důležité objekty ve městě, především dráhu, poštu a v poslední době i německý vojenský lazaret ve škole v Komenského ulicí. Zajistit klid, pořádek a nerušený chod civilních orgánů do doby, než se funkcí ujmou orgány nové. Jako záložní důstojník v hodnosti nadporučíka, se zapojil do revoluce v květnu 1945, za což byl povýšen na štábního kapitána. Politickým přesvědčením byl národním socialistou a jako zástupce tehdy nejsilnější strany v Kyšperku se stal prvním poválečným starostou po revolučním starostovi panu Vrbickém.

Ale to jen do února 1948, kdy jej tehdejší ministr národní obrany generál Ludvík Svoboda degradoval na vojína, byl rovněž zbaven občanských práv, vyhozen ze všech spolků (kromě hasičů) a potrestán přeložením do pobočky spořitelny v Dolní Dobrouči, kde pracoval téměř 10 let. Zemřel v roce 1971.

Po revoluci v listopadu 1989 byl po zásluze plně rehabilitován a povýšen na majora čsl. armády in memoriam.

 

Rudolf Kamínek