Konec druhé světové války a revoluční události v Kyšperku

Home » historické události » Konec druhé světové války a revoluční události v Kyšperku
historické události Žádné komentáře

/podle kronikáře Fr. Skály a městské kroniky/

V polovici roku 1944 počali jsme pociťovat i v Kyšperku, že světová válka překročila již svůj vrchol a že se počíná blížit konečné rozhodnutí.

V měsíci červnu byla zabrána zdejší budova Masarykovy školy práce /nynější průmyslové školy/ a byly do ní umístěny dívky ze západního Německa. Měly se zde velmi dobře. Dostávaly výbornou stravu a mnoho přilepšení. Naše děti se musely dívat s lítostí, že naše ovoce, zeleninu, cukrovinky a dobré koláče a dorty jedly dívky německé, zatímco naše děti musely trpět nouzi. Kyšperské maminky samozřejmě reptaly, ale musely se přitom ohlížet, zda je někdo nepovolaný neslyší.

Zprávy o náletech amerických a anglických letadel se množily. Dne 22. července byly postiženy Pardubice, zejména nádraží a jeho okolí. Radostná byla zpráva z 29. srpna, že vypuklo povstání na Slovensku. 5. a 6. listopadu bylo slyšet dunění od náletů na Vídeň. 30. listopadu se mluví o českých partyzánech u Ústí a Černého Víru. 28. prosince přijel i do Kyšperka prostřílený a zakrvácený osobní vlak, který byl napaden anglickými letadly u Libice.

Školní vánoční prázdniny byly stanoveny až do 12. ledna 1945, ale pro nedostatek uhlí byly o 10 dnů prodlouženy. Nakonec nebylo vyučování zahájeno vůbec a žáci si chodili pouze jednou týdně pro domácí úkoly. Školní budova a bývalá Matoušova továrna, ve které byla nouzově umístěna učňovská škola, byly 1. února zabrány pro vojenský lazaret. Lazaret ustupoval až z Charkova v Rusku. K nám přijel z Čenstochové. Příchod lazaretu znamenal počátek řady příznaků, které nám naznačovaly, že Němci rychle ustupují a fronta se nezadržitelně blíží.

Dne 23. ledna procházela část proslulého koncentračního tábora z Osvětimi. Ubožáci šli pěšky a nejbídnější byli vezeni na vozech. Přenocovali v obcích, ležících při státní silnici. I z Kyšperka docházeli tam lidé, kteří měli v tom táboře příbuzné nebo známé, zda by se o nich něco dověděli.

Dne 27. ledna projel Kyšperkem vlak s italskými zajatci, kteří na východní frontě složili zbraně, nechtíce dále bojovat pro Němce. Za tuhých mrazů byli dopravováni v otevřených nákladních vozech. Mnozí cestou zmrzli. Několik jich bylo vyhozeno z vlaku v Ústí a dvě mrtvoly také v Kyšperku na nádraží.

Nedostatek uhlí je silně pociťován i v domácnostech. Od 22. ledna pekaři smějí péct pečivo pouze třikrát týdně, v úterý, ve čtvrtek a v sobotu, aby se ušetřilo uhlí. Přitom musí péci vždy dva pohromadě.

Od 10. února jsou rozrušovány zdejší silnice, aby byly připraveny pro zadržování Rusů, kdyby přišli až sem.

Veliké pobouření mezi lidmi způsobil hladový pochod ruských zajatců, které přísně střežené vedli Němci přes Jablonné a Dolní Dobrouč k západu. Mnoho jich bylo cestou odstřeleno. V Jablonném 16. února jeden, v Horní Dobrouči tři, v Dolní Dobrouči byl jeden postřelen a po ošetření lékařem odstřelen. Naši lidé nedbali nebezpečí a houfně přinášeli ubožákům chléb a jiné potraviny, obuv, teplejší prádlo a šaty a jiné potřeby. Velmi mnohým pomohli též k útěku. Tak byly jimi zaplněny zejména kunčické lesy. Zřídily si v nich podzemní skrýše, zemljanky, a asi 80 jich bylo ubytováno v prázdném stavení v Ráji za Vaňkovkou. I v Kyšperku se pro ně konaly sbírky.

Dne 28. února nás překvapily oddíly německé válečné pracovní služby, Todtovy organizace. Zdržely se tu však pouze dva dny.

O prvním jarním dnu, 21. března, sem přibyl další válečný lazaret z Cukmantlu ve Slezsku, kterému dosavadní lazaret musel udělat místo. Byly v něm velmi těžce nemocní a ranění. Městský úřad musel lazaretu vykázat místo pro vojenský hřbitov na chudinském pozemku, patřícím k Chudému domu, při cestě na Mechnáč pod novou částí nynějšího hřbitova.

Od počátku dubna bylo slyšet na vyvýšených místech už hřmění děl od fronty, jež se stupňovalo často v bubnovou palbu. Na dráze dochází k častým poruchám, připravovaným našimi lidmi, ponejvíce samotnými železničáři. např. u Lukavice, Těchonína, Týniště, Doudleb, litického tunelu. U Týniště byl poškozen vojenský transport.

V Ústi a v České Třebové se objevili vlasovci, oddíly ruského generála Vlasova.

Nad zdejšími hlubokými lesy je možno v noci spatřit vypalované rakety. Mluví se též o spuštěných parašutistech. Strach z Němců ochabuje a 20. dubna na Hitlerovy narozeniny nebyly již vyvěšeny vlajky ani na úředních budovách. A zase se stupňují nehody na dráze. Přestaly docházet noviny. U Lukavice byly pořezány telefonní sloupy a pod Kunčickou strání bylo přestřiháno telefonní vedení za strážním domkem. Voják, střežící trať viděl záškodníky na telefonních sloupech. ale raději šel kus dále. aby nemusil nic vidět. Snad si řekl, že má nařízeno hlídat pouze trať a ne telefon. Dne 27. dubna byla rozrušena trať u Popluží, takže vlaky nemohly jezdit. U Verměřovic bylo vyhozeno 15 vozů.

Dne 29. dubna je hlášena poprava Mussoliniho a 1. května smrt Hitlerova. Jsou zprávy o nových poruchách trati u Karlovic, u rotnecké rampy a jinde. Telefonní spojeni funguje už pouze se Žamberkem. V sobotu dopoledne 5. května počala rozdávat zbraně i německá posádka na zdejším nádraží. Rozdávala pušky každému. kdo chtěl, i dětem. Všude je cítit rozhodnost nadcházejících událostí. Ve městě jsou shazovány německé nápisy a vyvěšovány dlouho ukrývané československé vlajky. Na náměstí se shlukují lidé.

screen-21-25-1729-10-2016

Bylo také nebezpečí, aby chlapci, kteří dostali od německých vojáků pušky nepostřelili sami sebe nebo někoho jiného. Volá se po národním výboru, poněvadž se ví, že byl již ustaven. Teprve když přijel ze Žamberka v autu řízeném německým četníkem komisař okresního úřadu dr. Stehlíček, byli členové národního výboru telefonicky svoláni k prvé schůzi.

Po druhé hodině odpoledne je vyhlášena dohoda se zástupci německých vojenských oddílů. Čechům se ponechává volnost jednání, pokud nebudou znepokojovat německé vojáky. Při všech východech z města byly postaveny české stráže stejně jako u německého lazaretu. Tak to mu bylo až do večera.

O událostech 5. května na nádraží vypráví výpravčí Zd. Krčmář:

5. května v 8 hodin obdržela stanice telegrafickou výzvu z Ústí. Mají se odstranit německé nápisy. vyvěsit čs. státní vlajky a úřadovat jen česky. A tak se německé nápisy brzy válely po zemi a byla vztyčena naše vlajka na stožár před budovou. Ve stanici stál tehdy ještě evakuační vlak s úředníky a zřízenci ředitelství Opeln a stavební vlak ze stanice Žamberk. Velitel německého oddílu na nádraží prohlásil, že on je tu pánem, a že z jeho rozkazu musí každý zůstat na svém místě. Zakázal další odstraňování německých nápisů. Nikdo ho však už nedbal. Začalo odzbrojování. V té době už bylo skoro celé město shromážděno na nádraží. Velitelem nádraží stal poručík Adler. Přes počáteční odpor byl odzbrojen evakuační vlak. Osazenstvo bylo vystěhováno z vagonů na louku nádražím. Tam bylo hlídáno. Zbraně, pušky, pistole, samopaly i pancéřové pěsti a munice byly ukládány na prázdný vagón a z něho rozdělovány přímo dobrovolným účastníkům povstání. Po rozděleni zbrani stoupla i bojová nálada a přikročilo se k odzbrojeni posádky nádražního velitelství, ubytované v dřevěném baráku na nádraží. Pan major Gundrun se nerad loučil se svou pistolí, ale vida marnost 0dporu, kapituloval i s posádkou.

Tolik kronika. Ale květnové události líčí někteří z přímých účastníků trochu jinak ( viz Květnová revoluce 1945 v Kyšperku)