Kenkarta

Home » otisky paměti » Kenkarta
otisky paměti Žádné komentáře

(podle vzpomínky učitelky M. Čepkové)

Bylo to za války. Ve škole se ten den neučilo. Z rozkazu německého důstojníka se všichni učitelé měli shromáždit v jedné třídě. Tam jim rozdal nové, ještě nevyplněné legitimace, tzv. kenkarty a poručil jim, aby je podle seznamů vyplnili. On že má ještě jinou práci. Zdůraznil, jak je důležité správně ty kenkarty vyplnit a že se nesmí žádná ztratit. Pak odjel. Pro ilegální odbojové pracovníky a pro partyzány měla taková kentarta cenu života. Kdo ji nemohl předložit při namátkových kontrolách, byl okamžitě zatčen.

Kennkarte - protektorátní průkaz totožnosti

Kennkarte – protektorátní průkaz totožnosti

Můj manžel Olda měl velký vztek. To vyhrožování od Němce mu asi šlo na nervy a hned třetí kennkartu zkazil. To ho ještě víc rozzlobilo. Vzal ji, šel ke kamnům a že se v nich netopilo, jen nad popelníkem ji zapálil. S vyplněním zbývajících kennkaret si starost nedělal. Sebral se a odjel na Moravu za nemocnou matkou.

Druhý den ráno k nám přišel kolega Zdeněk Fendrich. Nesl v ruce krabici. Strašně opatrně ji položil na stůl a řekl: „Marie, nesměj se. Já myslím, že to, co je v té krabici bude Olda moc potřebovat.“ Měl pravdu. Ještě před polednem u nás zastavilo auto s gestapáky. Přijeli pro Oldu. Řekla jsem jim, že není doma a musela jsem slíbit, že ho telegramem zavolám zpět. Přijel ještě v noci. Druhý den se měl v deset hodin dostavit na gestapo do Rychnova nad Kněžnou. Tam ho vyslýchali, komu tu kenkartu dal. Řekl, ji zkazil a spálil. Zněla na jméno Oldřich Burget. „To by mohl říct každý,“ křičeli a hned nato chtěli vědět, kterému partyzánovi ji dal. Oldřich měl naštěstí tu krabici od kolegy Fendricha. Otevřel ji a ukázal zbytek kenkarty. Na spáleném papíře bylo ještě znát „…rget“. A tak se Olda večer vrátil domů. Nebýt Zdenkovy prozíravosti, nevím, jestli bychom se ho ještě dočkali. Zdeněk Fendrich mu tehdy zachránil život.