Začátek 1. světové války ve vzpomínkách Jana Motyčky

Home » otisky paměti » Začátek 1. světové války ve vzpomínkách Jana Motyčky
otisky paměti Žádné komentáře

Ve dnech 28. a 29. června 1914 se měl konat Všesokolský slet v Brně. Proto se sem sjeli Sokolové z Čech, Moravy a Slezska, to jest zemí tzv. Koruny Svatováclavské, aby si vzpomněli V. sletu Všesokolského v Praze v roce 1912. Ranní zkoušky na Sletišti prokázaly dobrou připravenost cvičících, ale průvod, ani odpolední cvičení se už nekonalo. V poledne v důsledku atentátu v Sarajevě, jemuž padli jako oběti následník trůnu i jeho manželka, byl vyhlášen celostátní smutek a zakázány veškerá cvičení i zábavy.

Po týdenním smutku se však situace uklidnila a byla připravena řada dílčích cvičení. V Kyšperku se mělo konat veřejné cvičení v neděli 26. července 1914 za účasti jednot celého okolí. Krásné letní počasí přispělo k dobrému průběhu ranních zkoušek, na náměstí se sešlo hodně občanů i z okolních obcí, aby vyslechlo promenádní koncert Sokolské dechové hudby Vratislava Reinelta z Kyšperka od 11 do 12 hodin.

V půl dvanácté však z Komenského ulice zaznělo bubnování a chvílemi troubení vojenského signálu ‚Pozor“. Na náměstí přijela vojenská hlídka na koních se dvěma bubeníky a 2 trubači z okresního města Žamberka. Po stálém bubnování a troubení signálu byla ihned zastavena produkce hudby, velitel hlídky rozbalil velký tištěný plakát s nápisem ‚Mým národům‘ a podpisem: František Josef I. s pomocí boží císař rakouský, král český a uherský a ještě řadou jeho titulů, o vyhlášení války Srbsku, rozkaz k všeobecné mobilizaci všech vojáků i záložníků, první i druhé výzvy k okamžitému nástupu do jejich bývalých posádek a dále zákaz všech zábav, cvičení i jiných podniků. Obecní strážník obdržel asi deset plakátů a rozkaz je ihned vyvěsit na vývěsních tabulích v celém městě. Hlídka pak ihned za stálého bubnování a troubení odjela k Orlici a na Jablonné. Tak začala první světová válka, do níž se postupně zapojily téměř všechny státy naší planety a skončila po čtyřech letech porážkou Německa a rozpadem celé rakousko-uherské říše a tím i Habsburského mocnářství.

Rozruch, který nastal na náměstí v Kyšperku po zákazu odpoledního sokolského cvičení, zasáhl i naší rodinu. Tatínek Jan Motyčka nevoják, hajný v zámeckém parku, byl zavolán k panu hraběti a uloženo mu, aby nastoupil do vlaku jako doprovod jezdeckého koně mladého hraběte Stubenberka, který jako rytmistr sloužil v Tarnově v Haliči, která patřila celá do rakousko-uherské říše. Rozkaz pana hraběte musel tatínek poslechnout a tak ještě odpoledne jsme ho s maminkou s pláčem doprovodili na nádraží do vagonu, kde už byl kůň, sedlo, otýpka sena, pytlík ovsa, dvě putynky vody přikrývka pro tatínka na noc.tarnow_01

Vagon byl po nástupu uzavřen a připojen k osobnímu vlaku, který za chvíli odjížděl na Jablonné nad Orlicí a dále do Haliče, několikrát byl přepojován a do Tarnova dojel v pondělí odpoledne. Podle adresy našel byt hraběte i jeho vojenské sluhy, který byl sice Polák, ale uměl německy i česky. Tatínek se vracel na nádraží, ale jeho plnovous, který připomínal ruského mužíka, vzbudil pozornost vojenské četnické hlídky a protože neměl mimo adresu hraběte žádné doklady, odvedla ho hlídka na komisařství a zavřela do věznice.

Mladého hraběte ani jeho sluhu ten den již nezastihla a tak musel tatínek strávit noc ve věznici. Ráno pak pro něho přijel rytmistr se sluhou /hrabě/, povozili ho kočárem po Tarnově, dobře se najedl a dostal i jídlo na cestu. Zajistili mu jízdenku a protože musel do Kyšperka několikrát přesedat, vypsali mu i tyto stanice. Domů pak přijel ve středu odpoledne a musel jít nejdříve do zámku hraběti oznámit splnění rozkazu a předat dopisy od mladého hraběte. Při vyprávění o noci strávené ve věznici, rozesmál hraběnku i hraběte, ale jemu moc do smíchu nebylo, když si připomněl ty výhrůžky hlídky o zastřelení jako ruský vyzvědač. V neděli odpoledně se také přišel rozloučit bratranec Josef Motyčka ze Studeného, který byl několikrát na vojenském cvičení v Bosně, a nyní při odchodu se netajil obavami, že se už do vlasti nevrátí.

Měl pravdu, stačil napsat jediný pozdrav polní poštou a za měsíc byl nezvěstný, takže nikdo se nedozvěděl ani kde padl nebo zemřel. V pondělí se přišel rozloučit z Vídně nejstarší bratr Josef, který narukoval do Terezína, ale byl odvelen na vznikající ruskou frontu do Tarnopole ve východní Haliči, pak do Rumunska a nakonec na italskou frontu. Zde se pak dostal do zajetí a vrátil se až po půl roku po skončení války s italskými legiemi.

 

Jan Motyčka, Zbůch 28