P. Stanislav Marek (1944-1951)

Home » osobnosti » P. Stanislav Marek (1944-1951)
osobnosti Žádné komentáře

P. Stanislav Marek – narodil se 12. listopadu 1911 v Kunčicích u Kyšperka (dnešní Letohrad).Marek Na kněze byl vysvěcen 29. června 1938 v Hradci Králové. Rok byl kaplanem v Kutné Hoře a poté 5 let administrátorem v Nových Dvorech u Kutné Hory. Farářem v Klášterci se stal 1. července 1944. Už roku 1949 měl problémy s komunistickým režimem např. i kvůli četbě známého pastýřského listu v červnu 1949, za niž byl odsouzen k peněžité pokutě 5000 Kčs.

O svém životě uvedl: „.. V roce 1948 bylo komunisty v Žamberku rozhodnuto, že řada kněží musí být z farnosti odstraněna. Pamatuji se, že to byli např. Josef Jakubec, děkan v Žamberku, P. Karel Šrajbr, administrátor v Letohradě, P. Václav Filip, administrátor v Králíkách a také já jako farář v Klášterci nad Orlicí. Zde jsem již působil od 1. 7. 1944. Postupně zavírali jednoho po druhém a já jsem čekal až do roku 1951, kdy mi byla předána obálka, abych se dostavil ke Státnímu soudu v Praze na Pankráci. Když jsem tento dopis počátkem června přebíral, tak mi JUDr. Morávek mimochodem řekl, že nevědí, z čeho mě mají obžalovat. Hledají vhodný paragraf. Odsoudili mě na dva roky, asi za to, že jsem prohlásil o Pionýru a o tzv. Katolické akci, že to jsou komunistické organizace. To bylo moje protistátní jednání. Nástup trestu byl okamžitý, 5.6.1951. Z Pankráce mě převezli do Kolína, kde již byla skupina asi 10 kněží, a odtud do Plzně na Bory. Tam jsme šili vojenské řemeny. Řekli nám: „Nemyslete si, že vás Západ osvobodí. To vás dřív postřílíme.„ V květnu nás převezli na Mírov. Tam byla práce lehčí. Šili jsme vojenské maskovací pláště. Z Mírova nás odvezli do Valdic, kde jsme dělali rohožky. Na cele nás bylo 18, spali jsme tři nad sebou. Zde jsem byl až do 6. 5. 1953, kdy byla vyhláše-na částečná amnestie prezidenta Zápotockého. Byl jsem propuštěn z vězení o měsíc dříve. Nedostal jsem státní souhlas k výkonu duchovní správy. Nakonec jsem sehnal místo dělníka kartáčoven v Jablonném nad Orlici, kam jsem dojížděl z Letohradu. Bydlel jsem u paní Matyldy Chmelíčkové v kolonii (Na Rozmezí 410). Její nebožtík manžel míval autodílnu. Koncem roku 1954 mi bylo nabíd-nuto kaplanské místo v Třebechovicích pod Orebem. Z Třebechovic jsem byl roku 1958 přeložen do pohraničí do Sedloňova, kde jsem farářoval 11 roků. Pak jsem byl na vlastní žádost přeložen na faru v Bílém Újezdě.“

Zemřel 13. 5. 1992

zdroj: http://bit.ly/27mE7h3, kniha Svědectví politických vězňů okresu Rychnov nad Kněžnou 1948 – 89 (Konfederace politických vězňů)