1919 – pozemková reforma v kyšperském velkostatku

Home » historické události » 1919 – pozemková reforma v kyšperském velkostatku
historické události Žádné komentáře

V dubnu 1919 byl odhlasován zákon O pozemkové reformě. V tehdejším Kyšperku byly pozemky velkostatku přiděleny především dlouholetým pachtýřům. Když se tu začala stavět železnice, utekli z velkostatku všichni deputátníci, protože si na dráze víc vydělali. To přinutilo tehdejšího majitele velkostatku, aby pole pronajal, propachtoval. Tito pachtýři nebo jejich potomci je nyní získali do vlastnictví za poměrně nízkou odhadní cenu. Jednalo se o pozemky při silnici k Šedivci, Lukavici a Písečné, patřící k Novému dvoru, k Lukavskému a Šedivskému dvoru. Také železničářská kolonie u nádraží byla postavena na parcelách, získaných pozemkovou reformou. Kyšperk byl snad prvním místem v Čechách, kde se pozemková reforma uskutečnila bez nesnází, protože ani majitel velkostatku Karel Stubenberg se jejímu provedení nikterak nevzpíral. (podle letohradského zpravodaje 1989)

 

Isidor Moravec, hospodář z Kunčic čp. 133 ve svých pamětech vzpomíná na události spojené s pozemkovou reformou trochu podrobněji:

Počátky pozemkové reformy

Protože u nás v Kunčicích měli jsme mnoho půdy od pánů pachtované, … takže jsme byli cele závislí na milosti nebo nemilosti pánů, byl v našich obcích o tento zákon, vlastně o to pole veliký zájem. .. ani v revolučním národním shromáždění nebylo jednotného názoru, socialistické strany chtěly provést reformu bez náhrady. Kdežto … kapitalistické strany pokrokové vůbec byly pro reformu ze náhradu a katolického lidu, později tak zvaná strany lidová, byly proti jakékoli reformě vůbec a zvlášť později, když došlo také na pozemky církevní.

Když nemohlo dojít k dohodě v parlamentě, měl si o tom rozhodnouti lid sám a za tím účelem byly utvořeny t. zv. zájmové organizace, při různých těch politických stranách s různými názvy, tak v Kunčicích a Orlici se utvořila Domovina (jako odborová organizace při Republikánské straně) domkařů a malorolníků se sídlem v Praze… Strany socialistické měly také svá sdružení s různými jmény. Těmto zájmovým skupinám zaslalo vedení stran tak zvané dotazníky t. j. formuláře s předtiskem, kde se měl každý uchazeč o půdu vyjádřit vedle různých nacionálů, zda-li chce půdu, buď do nájmu, neb do vlastnictví a zda-li za náhradu nebo bez náhrady. To byl pro nás veliký problém. Na celou tu věc se u nás hledělo s velkou nedůvěrou, utvořily se dva tábory, nás kteří jsme byli pro vyvlastnění za náhradu bylo v začátku jen několik, jakýmsi vedoucím a později důvěrníkem org. Domoviny byl Jan Faltus č. 96 Kunčice, chalupník a výpomocný strážník dráhy. Sešlo se nás jeden večer u něho asi na 20 lidí, těch pokrokovějších a tam jsme se uradili, že chceme a budeme žádat o výkup dlouholetých pachtů do vlastnictví a za náhradu. V zákoně stálo, že nárok na výkup do vlastnictví bude mít jen ten, kdo sám obhospodařuje najatou půdu po dobu 19ti let nepřetržitě po sobě jdoucích Zvolili se důvěrníci, jakýsi výbor, byli to zmíněný již  Jan Faltus, jeho bratr Pavel č. 143, Josef Stejskal, kovář č. 61 a moje maličkost (tj. Isidor Moravec)

Při jakési schůzi tehdy ještě u Neumannů v Kunčicích, přednesli jsme, oč se jedná a sklidili jsme trochu posměchu, zvlášť Moravec Jan z Ovčína č. 117 se vyslovil, že chceme dělit dvory a kam prý se hrabem na pány. A při jedné příležitosti zas panský hajný Ant. Horák, bydlil v čísle 142, co prý si myslíme, chtět pole od pánů, to že nikdy nebylo, aby lidi brali pozemky pánům… a on že nic žádat nebude, že to nebude nic platné…

…i v kostele se proti reformě hovořilo i jinak brojilo, propaganda zahraniční tvrdila, že se šlechtě krade půda, tehdejší vláda u mezinárodního soudu byla proto obžalována, ta se odvolala, že tak si přeje lid a ten lid prokázal, že na zavolání dostavil se manifestační sjezd do Prahy dne 15.-16. května r. 1921, kde v pravém smyslu zaplavil pražské ulice…

Kyšperský tehdejší p. hrabě Karel ze Stubenberga, ač rodem Němec a češtinu dost špatně ovládal, byl opravdu šlechtic na slovo vzatý, nijak zvlášť nepřátelsky se nechoval proti pozemkové reformě a uchazečům nedělal žádných obtíží, zvlášť pokud se týkalo dlouholetých pachtů. Dlužno podotknouti, že k panství Kyšperskému patřilo pět dvorů a sice Nový dvůr v Kyšperku, pak dvůr v Lukavici, dvůr v Šedivci, ten spadal do výkupu dlouholetých pachtů neb byl celý na drobno rozparcelován už dávno občanům ze Šedivce. Také část pozemků od Nového dvora byla na drobno rozparcelována r. 1872 lidem z Orlice a Kunčic a také z Kyšperka. Lukavský dvůr byl pronajat celý, jakož i dvory Orlice a Verměřovice. K Orlickému dvoru patřila louka Dančice a pak všechny pozemky mezi Jablonským lesem a řekou Tichou Orlicí až po Doly (les) u Ostrova, ten byl propachtován lidem z Kunčic a Orlice na drobno už snad od nepaměti jakož i pole na Machovském. Najímalo se vždy toto pole na 12 let a nájem platil se přímo do důchodu, to byla kancelář v Novém dvoře v horním rohu k nádraží. … Tak do toho panského důchodu jsme měli každého půl roku platit nájem a vždy se tam šlo s takovou přímo posvátnou bázní, nejen platit, ale také prosit za počkání, neb se poměrně dost velký nájem těžko platil. Tak my z pole u Kyšperka platili jsme nejdřív 12 zlat. z 1 měřice, ale ovesa tržbou za něj se tehdy nejvíce platilo, byl za 3 zlatý, tak to musily být na ten nájem 4q na té měřici a to tenkrát nebyly: tak asi polovička. Při pozdějších nájmech bylo nájemné sníženo na 8 zlatých a ten oves taky stoupl a tak asi kolem r. 1900 na 4 zlatý, ale bylo tomu tak až do převratu r. 1918. Na ostrově a Machovským byl pacht nižší, protože je půda horší, ale stejně to bylo takových 5 – 6 zl. z 1 míry pole v S – 6 bonitni třídě.

Pozemková reforma – jednání s panem hrabětem

Zákon o výkupu dlouholetých pachtů se uskutečnil. Pan hrabě byl si toho vědom a proto vzkázal, aby uchazeči, resp. jejich zástupci dostavili se k němu k jednání o závažných příčinách výkupu. Byla totiž majiteli panství přiznána výměra 50 ha s výhradou, kde ji chce mít. Z Kunčic byli jsme všichni členové t. zv. výboru, bylo to na jaře r. 1919, byli jsme pozváni do zámku, kde nám p. hrabě osobně sdělil a nás žádal, aby uchazeči pokud mají pole najaté a dle zákona 19 roků vydržaté od Nového dvora, katastr Kyšperk o něj nežádali a jak s humorem se vyslovil „aby to měl u chalupy pohromadě“, že je ochoten nám z Kunčic a Orlice výměrou pozemky ode dvora Orlice podle našeho přání na kterémkoliv honě. Nato jsme ovšem ochotně přistoupili a sdělili po úřadě s uchazeči z Kunčic, vyměřili sme hon vedle Jablonského lesa tzv. Dubovku, kterou nám teké p. inž. Hovorka, který byl pověřen měřičskými pracemi při velkostatku … po žních r. 1919 také každému takovou výěru jako měl u kyšperka naměřil. To byla jaksi první etapa parcelace, a pak se dále vykupovalo pole na ostrově, Machovským, v Kunčicích a i jinde. V Kunčicích patřilo velkostatku pole od usedlosti č. 52 nad t. zv. Zmrhálkou, až po usedlost č. 48 t. J. hostinec za kostelním gruntem, všechno až po grunty Fuglovi.

Ty lánky na Dubovce, jsme okamžitě ovšem obdělali a také oseli a pak brzy na to dostali jsme od advokáta Dr. štemberky vyzvání a zároveň upomínku, kde uvádí, že pole již jsme na Dubovce zabrali, měl a dosud má najato p. Kašpar, zabráním že mu vznikla škoda a že máme zaplatit z každé měřice 100 Kč jako ušlý zisk a mimo to nájem. Lekli jsme se ovšem, až třetí den oznámili jsme to p. hraběti s připomínkou, že stalo se tak s jeho vědomím a bylo nám sděleno, ať nic neplatíme, že si to s p. Kašparem vyřídí sám.

Drahé toto pole nebylo, zatím jsme obdobně a postupně platili splátky a přišla 1 míra podle bonity od 300 — 600 Kč. Tak se u nás skončil výkup dlouholetých pachtů. 

Pozemková reforma – nouzové pachty

Byly zřízeny zatím r. 1920, než revoluční Národní shromáždění vypracovalo zákon o dalším záboru půdy od hlavně těch velkostatků, které drželi němečtí šlechtici. Tak u dvora Orlice bylo pro tento účel uvolněno asi 6 ha a to u Dola a na horních Hamřích. Inž. Hovorka naměříl lánky asi 1 měřici, což se nejpotřebnějším rozdělilo… Po těchto událostech mělo se za to, že k dalšímu zabírání asi sotva dojde, nebo za hodně dlouho, z příčin jež jsem na začátku uvedl. Bylo již tak před jarem r. 1921, začalo se proslýchat, že nájemce dvorů Orlice, Verměřovice p. Kašpar se vyslovil, že by byl ochoten, zájemcům přepustiti dvory, ovšem za odškodné. Jednali s ním někteří občané z Orlice a my jsme se to dověděli od Ferdinanda Stejskala, kováře z Orlice, že tomu tak jest a že za přepuštění žádá 600.000 Kč s podzimním osetím a se živým i mrtvým inventářem. Bylo tam dobrých 50 kusů hovězího dobytka, prasat nevím kolik, ale pěstovalo se jich tam hodně a bylo tam 5 párů koní a celková rozloha u Orlice byla asi 520 ha, u Verměřovic 200 ha. Tuto nabídku udělal p. Kašpar také občanům z Verměřovic. Ale všechny ty strejci s takovýmito čísly neuměli počítat, že prý je to tůze mnoho, tak to padlo. Zatím jen do jara. Kašpar byl pro to ochoten dvory před vypršením nájmu přenechati (nájem měl dojít za dva roky), že věděl, že jako panství svěřenecké do parcelace bude určitě pojato a že když ustoupí dřív, může žádat jakousi náhradu, zvlášť když viděl jaký je tu o půdu zájem. Sám měl již vyhlédnutý dvůr Bezděkov u Rychnova nad Kněžnou, který do záboru nepřišel. Byl on hrozně vypočítavý a podnikavý člověk.
Po předčasné zimě r. 1920, kdy na Vše svaté byalo již po kolena sněku a mrzlo jako v lednu a na poli zůstalo mnoho nevykopaných brambor… přišlo jaro 1921, dost pozdní a suché. A suchý byl pak celý rok… Byla nouze o krmení a ti hospodáři, kteří odřekli jednat s p. Kašparem, chatali se za hlavu, když viděli že p. Kašpar za drahé peníze prodává seno a slámu a sami v nouzi od něj kupovali… Začalo se mluvit, jestli by snad přece nebylo dobře obnovit jednání… Tak se i stalo… jednání se protáhlo až do jara r. 1922 a doapdl takto: 

Přenechal jenom půdu, ze které jako odstupné musili jsme mu složit 60 Kč z měřice, to si počítal jako ušlý zisk a tam kde bylo zaseto nad to zaplatit hotové náklady. Kromě toho si vymiňoval ještě 70 měřic luk na tzv. Velké louce, že si seno uklidí, ale k tomu přece jen nedošlo. Inventář ani živý ani mrtvý nic, ba i cementové roury, které měl na cestě po lukách u řeky místo kanálu nechal vykopat a odvezl. Nejhůře jsme na tom dopadli my z Kunčic. .. nám přišly dolní Hamra. které byly zasety ozimou pšenicí a tudíž hodně drahé. Nedalo se nic dělat, počítali jsme s tím, že až dojde-li k záboru, aby nám také zůstaly. Tuto osetou pšenici účtoval nám na 1.200 Kč a když jsme před jarem se k němu do Hodečína, kdež bydlel, zástupci ze všech obcí vypravili s penězi, já jsem mu tehdy nesl první splátku 50.000 Kč se Stejskalem kovářem, říkali jsme, že je ta pšenice drahá, neb se už na jaře ukazovala, nám na to on, že počítá pšenice po měřici, že dá 4q a dnes že je za 400 Kč, předpokládá sice, že tato cena se neudrží, ale za 300 Kč, že jistě bude a když víc né, 3q po míře, že jistě dá. Tak jsme se s tím amířili, ale zklamali jsme se všichni… když jsme po žních vymlátili, byli asi jen 6q a když jsem ji zavezl p. Vondroj prodat, dostal jsem místo 300,- Kč pouze 160,- Kč za 1q. Pes by od nás tenkrát kus chleba nevzal, co jsme od lidí dostali… (podle knihy Rodové Paměti v Kunčicích, Kamil Moravec, 2006)

 

Katolická církev se sice také podvolila, ale s velkými výhradami vůči novým vlastníkům pozemků. Dokladem je zápis z orlické farní kroniky, jehož kopii nám poslala paní Brokešová:

Farní kronika Letohrad - pozemková reforma