Hudební Kyšperk

Home » různé » Hudební Kyšperk
různé Žádné komentáře

[Z článku Fr. Skály v Orlickěm kraji z května 1940 vypsal M. Machek]

 

Když roku 1680 dostavěl hrabě Vitanovský zámeckou kapli sv. Václava, nynější farní kostel (tehdy tu fara ještě nebyla), zřídil si i nadaci pro kněze, varhaníka, zpěváky, basistu a tenoristu. Varhaník dostával ročně 12 mírek pšenice, 9 měřic předního žita, 12 mírek hrachu, Z každé várky v pivovaře 10 mázů piva, 3 sáhy tvrdého dříví a 40 zlatých na penězích, basista 55 zlatých, tenorista 40 zlatých a oba zpěváci v zámku stravu a na místo ní peníze.

V městském archivu jsou mnohem starší zápisy o místních školních rektorech, ale nikdy nemají vztah k hudbě, asi proto, že tu nebyl ještě kostel.

V roce 1717 obdrželi muzikanti jeden zlatý za muzicírování v předvečer svátku sv. Jana. Zřejmě byla tehdy již v Kyšperku kapela. Jiná zpráva říká, že městská rada se usnesla dáti muzikantům za vítání přicházejících procesí jednu kopu míšeňských. Jáchym hrabě z Harachu zřídil nadaci pro muzikanty, kteří hráli při litaniích před mariánským sousoším na náměstí.

Podle instrukcí Jana Bredy z roku 1754 mají purkmistr a konšele „začasté kantory k tomu napomínati, aby nejen ve čtení a psaní učili, ale také v muzice instruírovali“.

Za hraběte Marcolìniho [1815 – 34] byly tu v zámku chovány památky na Mozarta, které sem přišly z Drážďan stejnou cestou jako Napoleonovy saně.

V následujících letech sem přijížděli potulní zpěváci a hudebníci a též divadelní společnosti, které hrály česky i německy. V te době začali hrát i místní divadelní ochotníci.

Od roku 1843 tu nastoupil na místo vikáře Ježka, strýce Hekovy dcery Ludmily Štolovské, osvícený kněz Antonín Buchtel, rodák z Pastvin, nadšený hudebník a hudební skladatel. Působil tu až do své smrtí roku 1882.

V sedmdesátých letech sem přišel z Chocně znamenitý hudebník, řídící učitel Josef Kadleček. Na hudebně pěvecké akademii roku 1869 byl mezi předními účinkujícími P. Siede, kapelník hudby indického místokrále. Akademie měla být propagací pro zřízení zpěváckëho spolku, ale z této myšlenky tehdy sešlo, patrně v souvislosti s ruchem okolo stavby dráhy a s příchodem mnoha cizích živlů do města.

Vikář Buchtel se přátelsky stýkal s tehdejšími představiteli české hudby, zejména se skladatelem Skuherským. Sbíral také hudební nástroje, jež v poslední vůli odkázal Národnímu muzeu v Praze, kde tvoří zvláštní oddělení, nazvaně Buchtelinum. S oblibou skládal oslavné kasace, např. komtese Stubenbergové v Kyšperku a zpěváckemu spolku v Žamberku. Řídícímu učiteli Kadlečkovi odkázal housle a cello, hudbymilovné rodině Saxlově cennou harfu. Pro kyšperskě chudé zřídil nadaci a koupil „chudý dům“, bývalou továrnu na sirky v Komenského ulici.

Na hudebním životě Kyšperka se podílel také absolvent vídeňské konservatoře a bývalý ředitel kůru v Německem [Havlíčkově-) Brodě Alfred Heyssig, jehož otec byl nájemcem dvorů v Lukavici a Šedivci. Často navštěvoval Saxlovu rodinu, kde hrával své skladby. Po smrti otcově roku 1897 odešel jako profesor hudby na učitelský ústav do Vídně. Zemřel roku 1916 a většina jeho skladeb byla prodána do New Yorku.

Roku 1881 Občanská beseda zakoupila piano a konala řadu koncertů zejména za účasti místních učitelů. Místní ochotníci se pokoušeli o operety.

Komorní hudba se nejvíce pěstovala v rodině Saxlově. Častým jejich hostem byl profesor Hanuš Wihan, zakladatel věhlasného Českého kvarteta (Hofman, Suk, Nedbal, Wihan), virtuos na cello, jeho žák Heran, rovněž známý virtuos na cello (violoncello), dále skladatel Karel Weis, virtuoska na hartu a později solistka petrohradskě Opery Anežka Falladova, houslisté František Ondříček, jeho bratr Emanuel s nynějším českoamerickým skladatelem Frimlem. František Ondříček měl v Kyšperku koncert roku 1888 a znovu 1903. Tehdy tu zpívala operní pěvkyně Maturová.

Komická příhoda se stala při vystoupení císařem vyznamenaného plzeňského virtuóza na lesní roh a housle Mrázka. A. Heyssig ho měl doprovázet na piano, ale zmocnila se ho takova tréma, že utekl. Musela ho zastoupit paní Saxlová.U Saxlů býval též příbuzný rodiny, virtuos na piano dr. Pavel Weingarten, který byl před několika lety pozván do Tokia na tamní hudební akademii.

Po přelomu století se tvoří pěvecký sbor pod řízením odb. učitele Viléma Malého, který organizuje též hudební kapelu.

V Kyšperku měl první vystoupení ústecký rodák, houslový virtuos Jaroslav Kocian, nynější (psáno 1940) rektor Státní konservatoře v Praze. Zde v Panskérn domě vystupoval také už jako sedmiletý chlapec.

Za řízení nové ředitelky kůru sl. Pavly Holubové byla zde provedena s doprovodem piana Blodkova opera „V studni“ v plném orchestrálnírn obsazení s takřka výlučně místními ochotníky za vedení Fr. Saxla. Bylo to v nové divadelní dvoraně roku 1926. Jako solisté vynikli paní Vojlěchová, paní Motlová a v orchestru dr. B. Liebich. K hudební generaci na počátku století patřila také absolventka konzervatoře paní M. Novotná.Po první světové válce odešel odb. učitel Malý na ředitelské místo do Rokytnice a vedení hudby převzal energický Vratislav Reinelt. Jeho sbor brzy platil za přední hudební těleso v okolí.

V roce 1924 utváří Sokol hudební sdružení a pěvecký sbor, výbor pro uspořádání Smetanových oslav. O pořad se nejvíce zasloužil dr. B. Lieliich. Po úvodní akademii s přednáškou odb. učitele Rudolfa Vaníčka se konaly čtyři seminární večery s ukázkami Smetanovýclı děl a rozbory dr. Liebicha. Oslavy vyvrcholily akademií ve vyzdobeném sále továrny p. Petříka. Akademie měla tisícovou návštěvu a dala podnět ke stavbě divadla. Řízení pěveckého sboru pak přebírá po F. Saxloví Oto Reinelt.

Smetanovy oslavy možno považovati za nejvyšší vypětí v ohledu hudebním v Kyšperku. Později nastává ochabnutí. Jedině Reineltova hudba neochabuje a pěvecký sbor ještě nějaký čas pravidelně cvičí. Několik pokusů o koncerty pozvaných hostí končí neslavně. Uplatňuje se radio a džez. Když je příležitostně třeba sestaviti hudební a pěvecký program, staví se v cestu nebývalé potíže. I nyní jsou ve městě výborní hudebníci, ale pro nevšimavost širší veřejnosti se veřejnému vystupování vyhýbají. Platí to např. o známém triu paní Motlová (piano), ředitel Dubský (housle) a p. Mačát (violoncello). Teprve nedávný koncert hudby vládního vojska Dvořákovými Slovanskýıni tanci zapůsobil na svědomí veřejnosti a probudil znovu zajem o uměleckou hudbu.

Zbývá dodat, že dr. B. Liebìch působí jako profesor na stání konzervatoři hudby v Praze a že ve skladatelské tradici pokračuje Fr. Saxl, jehož některé sokolské skladby si vyžádal i Sokol Vídeň. K župnímu sletu v Kyšperku roku 1929 složil „Slavnostní pochod župy Orlické“ a Kolaru věnoval roku 1926 „Slavnostní předehru k otevření divadla“.