Epidemie cholery v Kyšperku roku 1831

  historické události

Roku 1831 vtrhla do Čech pl­nou silou epidemie nové nemoci – cholery. Už pár let se šířila mílovými kroky z Číny do Ruska, Pol­ska, Ra­kouska, Německa, Haliče a dál… přičemž kosila tu desítky, tu stovky a jinde i tisíce lidí. Když pronikla do Slezska, přistoupilo se v Čechách k razantnímu opatření…

„…dne 12. září ráno zataženy byly hranice lidem sprostým, jeden od druhého na 100-200 kroků stojícím, aby k sobě dobře viděli a nikoho nikdy sem nevpustili, leč po silnici, měl-li list vysvědčující o dobrém zdraví. Nový dům celní, roku 1828 vyzděný v rohu pod horou, co se cesta z Náchoda od Klatecké ku Hronovu otáčí, ihned vyprázdněn… doktor a obslužníci hned tam dáni a každý, kdož ze Slezska sem jel neb šel, musel tam 21 dní potrvati, aby se nákaza, vězí-li v něm, projevila. …“ Ale všechno nadarmo. Nejdříve se cholera objevila na Moravě a ve Slezsku, kde onemocnělo na šedesát pět tisíc osob, z nichž třetina zemřela. Do Prahy přinesl choleru jedinec, a to dne 29. listopadu 1831. Byl to jakýsi muž, jenž nesl nějaký vzkaz z Libice u Poděbrad. Nešťastník sám snad ani nevěděl, že v okolí Poděbrad se už vyskytly první případy epidemie. Zdánlivě zdravý vyšel z Libice – nemocný došel do Prahy a zde zemřel.

Ve stejné době a stejným způsobem se nemoc dostala i do Kyšperka. Původcem zdejší epidemie byl patrně Vojtěch Andrlík, padesátiletý mistr ševcovský z Vysokého Mýta, návštěvou u ševce Vincence Šťovíčka v Kyšperku č. 30. Sám choleře dne 30 listopadu 1831 podlehl a ještě téhož dne zemřela ze stejného důvodu i sedmdesátiletá Vincencova matka Terezie Šťovíčková.

Nákaza pak přeskočila do čísla 32, kde 7. prosince dovedla k smrti sedmiletou Annu a den nato i její matku, dvaatřicetiletou žebračku Annu Menclovou. Ta se patrně před smrtí stýkala s ostatními žebráky, kteří bydleli v městském špitále č. 42 a proto si cholera začala vybírat své oběti i tam.

Jako první zde zemřela 23. prosince třiaosmdesátiletá Terezie Páchová, pak 1. ledna 1832 stejně stará Anna Štěpánková a o rok starší Jan Efenberger. 2. ledna podlehla choleře pětačtyřicetiletá Josefa Reiderová a jako poslední zemřel  5. ledna jedenadedmdesátiletý Jan Ullrych.

Dlužno poznamenat, že ve stejné době měl v městském špitále byt i justiciár Štolovský s rodinou, jimž se nemoc vyhnula.

Epidemie cholery netrvala v Kyšperku nijak dlouho. Od 30. listopadu 1831 do 5. ledna 1832 při ní zemřelo devět  lidí. Jak ukazuje mapa, omezila se jen na malý prostor Nového města. Své oběti si vybírala zejména mezi starými a špatně živenými osobami.

Německá zdravotnická příručka z roku 1830 průběh nemoci popisuje takto: „V podbřišku se střídají bolesti s pocity horka a nucení na stolici postupně narůstá při omezeném, nebo dokonce žádném močení. Žízeň se stává neuhasitelnou, nemocný téměř neurvale požaduje studenou vodu, aby se alespoň částečně zbavil nesnesitelného pocitu pálení v žaludku. Neklid se stupňuje do takové míry, že nemocní nejsou s to setrvat i jen okamžik ve stejné poloze. Ústa vysychají, jazyk je namodralý nebo bíle potažený, řeč zajíkavá. Brzy nato začínají prochládat končetiny. Nejprve v nich nemocný cítí bolest a záškuby, které přecházejí ve stále zesilující křeče, zejména prstů na rukou i na nohou a v lýtkách… Zarudlé, skelné, vytřeštěné oči zapadají do jamek, obkrouženy tmavým prstencem. Obličej se propadá a při rychle pokračujícím celkovém slábnutí a ochablosti vyjadřuje mimořádný smutek.“

O bakteriích neměli tenkrát lékaři ani tušení, takže za pří­činu cholery ozna­čovali ledacos – ne­střídmost, prochladnutí, nečistotu, nespořádaný život… Varovali také před pře­mrštěným stra­chem a úzkostí, z nichž by mohla nemoc povstat. Jako léčebný prostře­dek doporučovali rychlé zahřátí těla až k pocení a zejména čaje – heřmánkový, mátový a z černého bezu.

Lidé ze strachu před nákazou kupovali po trzích kdejaký utrejch a nejeden podvodník si řádně na­mastil kapsu. Věc došla tak daleko, že v novinách vyšlo varování před často užívaným tzv. vědomo­kem (vodou ředěný vitriol čili kyselina síro­vá), jenž mnoha lidem vážně uškodil. Lékaři však vcelku brzy odhalili, že jediným lékem je řádná životospráva a hygiena. Přesto si cholera vyžádala v českých zemích přes padesát tisíc obětí. Jak nečekaně přišla, tak náhle ve dvaatřicátém roce zmizela.

Do dnešní doby se světem převalilo celkem sedm nepochybných pandemií cholery, přičemž během páté (1883 až 1896) Robert Koch odhalil jejího původce, Max Pettenkofer na sobě provedl svůj slavný pokus s vypitím kultury choleroplodných zárodků a Waldemar Haffkine proti ní vyvinul první vakcínu.

matrika Kyšperk 1784-1840, SOA Zámrsk, sign. 83-28 Z, fol. 114-116